Modrý Pavouček

Kajak s Alexem řeším už od minulého roku, ale až teď, s prvními náznaky jara, jsem se rozhoupal (doslova). Konečně mám svoji loď. Alex mě hned pozval na první plavbu, to nešlo odmítnout. Po čtyřech neprospaných nocích na Šumavě a Ospělově jsem cítil malý hendikep, ale sluníčko a nedočkavost zvítězily. Jeli jsme od hráze na ostrov, na kterém stojí zřícenina Kozlov. Objevili jsme fajn místa na spaní (čekají nás velké věci) a na břehu jsme si opekli slaninu. Fakt to chutná líp než špekáčky. Dobré to bylo. Díky Alexi za všechny tipy, rady, dobrou společnost, ale hlavně za tu slaninu.

V pátek odpoledne bylo jasné, že už nikdo nikam lézt nepojede. Márova pozvánka na Zdenčin obrovský statek v Újezdě se nedala odmítnout. Balím a balím a balím, klasika, čím kratší a pohodovější akce, tím více věcí. Celou sobotu jsme se pak proháněli cestama, cestičkama, polema i nepolema Třebíčského přírodního parku. Sem se ještě vrátím Máro (a nejednou a s foťákem). Neděle patřila nezatopené části Wilsonky.