Modrý Pavouček

Po nekonečném domlouvání akce “Víkendová Vysočina” vyrážíme s Arnym jen ve dvou směr Drátník. Vzduch i skála byly promrzlé, ale zato foukal silný vítr a tak se nám lezlo dobře. Přelezli jsme všechny klasiky a já se jako obvykle zamotal v Sokolí spáře.

Přšla zima, déšť a na horách i sníh, Nikdo na víkend nikam nejel a tak jsem se vydal na malý výlet po židovských památkách. Nejdříve jsem na ranní radu Martina vyrazil do Třebíče navštívit židovskou část města. Křivolaké uličky s dlažbou z říčních valounů, domky prorostlé mezi sebou, miniaturní dvory, nízké vchody, průchody, náměstíčko jako dlaň – židovská čtvrť je jako zmenšený svět. Připadal jsem si tam jako v opravdových Stínadlech.

V sobotu jsme s Jituš a Tomem lezli na Vysočce samé “krásné” cesty - Sokolí spára, Pekelník, Mahulena, Švec … V Neděli jsme pokračovali v Krasu se zdravým jádrem Schyzorgu (Mára šéf a členové výpravy - Tonda, já a strašidítko Bukač - postrach holčiček)

Zpod Kraličáku jsem dojel rovnou na Vysočku, kde už se vesele lezlo. I tak jsem stihl asi osm cest. Konečně jsem si Nedokončenou a několik cest jsem si dal i bez lana.

První nováčkovské skalky vyšly úplně parádně. Dva dny lezení, nahoře plech, sluníčko a teplo. Díky Špekovi, že nám přijel trošku pomoct. Nikomu se nic nestalo a všichni lezli jak kuny. Jen tak dál.

V Sobotu brzy ráno vyrážíme do Suchého žlebu v Krase. Počasí nic moc, většina lidí ještě spí nebo pěkně v teple snídá a kouká na telku. Tentokrát stíháme do setmění dvě pěkné hákovačky - Starou a Novou Saxi. Před polednem se připojují Vidlákovci a Suchým žlebem se tak po celý zbytek dne nese hurónský smích prokládaný sprostým klením hákovačů. A aby toho nebylo dost, pokoušeli jsme v nedělil s Hrníčkářem a Dagem mokré cesty na Vysočině.

S kamarády z práce jsme po práci vyrazili na skok do Žďárských vrchů.

Jarní lezení na Vysočině s lidma z Lokálky.