Na víkend jsme naplánovali rodinnou akci do Vysočinské Svratky. Jezdilo se na kole, sbíraly se houby, bouldrovalo se na pískách v Toulcových Maštalích a lezlo se na Palicích (tam zas bylo lidí).
Číst dál ...
Grunt na Blatinách patřil tento víkend nám. Nebýt té nešťastné Jobrovy příhody, řekl bych, že se vše vydařilo přesně jak mělo a že si každý přišel na své (aspoň doufám). Chtěl bych poděkovat všem, kteří se za náma přijeli podívat, něco malého nám přivezli, pomohli nám s přípravama, s promítáním, s konzumací všech dobrot, s hudbou a nakonec i s úklidem. Zase jednou mi došlo, jak je to příjemné a potřebné mít kolem sebe ty své lidi.
Číst dál ...
Pršelo a tak jsme místo do Tater vyrazili s Marky na Vysočinu do Svratky. Tam pršelo taky, ale v dešťové pauze se nám v sobotu podařilo dobýt všechny Čtyři palice. Expedičně jsme vysápali i navlhlého Tovaryše. Neděle patřila skanzenům - Veselý kopec a Betlém v Hlinsku. Taktně k Vysočinským malířům bych nejraději pomlčel o výstavách jejich obrazů na různých místech Vysočiny, hrůza a děs. Čekali jsme, že si spravíme chuť na zámku v Nasavrcích, kde začíná výstava pana Odvárky, ale bohužel, přijeli jsme pár hodin před zahájením.
Číst dál ...
V sobotu jsme až do západu slunka lezli na Palicích. Lidi pomalu odcházeli a na poslední cesty jsme tam už byli sami. Spali jsme ve Svratce a protože už se mi stýskalo po lyžích, tak jsme v neděli ráno vyrazili k Jesenickým nádržím. Teplo a sluníčko, krátký rukáv, tak jsem si to představoval. Jen co jsme se přes Saša peak dohrabali na Máj, přišla bouřka a začalo lít jak z konve.
Číst dál ...
Vzali jsme s Market mé rodiče na místa, která máme rádi. V sobotu zasněžený a zamlžený Drátník, v neděli slunečný Kras.
Číst dál ...
Nejpohodovější akce jsou často narychlo domluvené a v co nejmenším počtu lidí uskutečněné. Nadšení z Beskydských prašanových stop nám nedalo spát a tak ve čtvrtek ráno s Márou místo do práce míříme do Nového Města. V plánu je velký okruh po Žďárských vrších. Márou slibované a opěvované rolbou projeté dálnice se sice nekonají, ale i tak je to parádní. Málo lidí, málo stop, opuštěné pláně, hodně sněhu a místa co mám rád z letního lezení.
Číst dál ...
V sobotu se lezlo, zkoušelo, slacklinovalo, jezdilo na kole a večer družilo v Jezdeckém klubu. Když jsem v neděli v poledne vylezl z postele, měl jsem náladu akorát tak na projížďku autem. Do Brna jsem se vracel přes ztracené vesničky po vedlejších cestách přes Jirmanov, Bystřici pod Perštejnem a Lomnici.
Číst dál ...
Naplánoval jsem si odpočinkový víkend na Vysočce. Celé se to ale nějak zvrhlo a v sobotu se lezlo jak o život. Patnáct cest už vydá na pěkný výstup některou z Tatranských stěn.
[caption id=“attachment_2187” align=“aligncenter” width=“300”] Skřítek z Vysočiny[/caption]
Číst dál ...
Nadešel den D - pátek 14. března. Celé dopoledne v práci jsem myšlenkama na Vysočině. Márova čtyřiadvacetihodinovka. Zvládnem to? U oběda venku prší a prší i celou cestu na Vysočinu. Na Blatinách se tentokrát sešla velmi podivná společnost. Místo obvyklého odchodu směrem ke Koskům do hospody se balí baťohy a taktizuje nad mapou. V devět mizí deset skupinek ve tmě. Před sebou deset lezeckých cest v deseti Vysočinských skalních oblastech a bezmála padesát kiláků cestou necestou.
Číst dál ...
Jankův Diogén opět vzlétl. Tentokrát se přistávalo na Vysočině pod Čtyřma palicema na Vysočině. Dál jsme museli pěšky. A pak už bylo jen modré nebe, sluníčko, kamoši a cesta za cestou - Rakteta, Stratosféra, všechny Korsické cesty, Kejrum, Zajoch a další a další. Palice tentokrát patřily jenom nám.
Arny, Frantis, Janek s Kámou, Deni, Zdenka s Márou a Aidou, Špek s Ivou, Tomík a Jitka s malým Špekounkem.
Číst dál ...