Modrý Pavouček

Jaro a začátek léta ve Svratce.

Jednou za rok přijedou z Třince všichni na chalupu do Svratky. Tentokrát zůstala Maky s Áďou doma, ach ty nemoci. V pátek jsme podnikli hromadnou výpravu do Maštalí a do Pekla. Druhý den, pro velký úspěch, znovu Peklo - tentokát i s prohlídkou podzemí. Dobře bylo.

Týdenní dovolenou ve Svratce jsme zahájili cestou do Vojtěchova, kde jsme okoukli indiánskou vesničku a prázdný areál Vojtěchovského festiválku. Pak jsme přejeli přes kopec do Ospělova na svatbu Tomáše a Janči. A večer jsme popojeli do Svratky. A pak už jen lesy, houby, kola, běhání, lumpárny s děckama, návštěva Alexe s rodinkou ve Svratouchu … Na dva dny jsem si odskočil do Hustopečí na konec bluegrassové dílny spojené s koncertem SKBandu, poprvé jsem hrál se Stankem a s Mišem Vavrem. Dobře bylo.

Do Svratky jsme se vydali na prodloužený víkend, utéct před vedrem a podniknout něco s Odvárkama.

Tento rok poprvé ve Svratce. Sice trošku pršelo, ale stihli jsme vyjížďku na kole, výlet ke Svratouchu i lumpárny na dětských hřištích. A taky běh na Devět skal mi udělal radost.

Rodinná víkendová akce v Herálci s Márou, Zdenkou a Čendou. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to.

Vánoce jsme trávili v kruhu rodinném. Nejdříve v Brně, pak v Třinci a pár posledních dnů na chalupě na Vysočině. Škoda, že nebylo více sněhu, Mates si moc neužil. Tak snad ještě něco připadne.

Pár víkendů na chalupě ve Svratce. Maťulda už jezdí na všem možném, nepadá přes každý práh a zahrada kolem chalupy už je mu malá.

Týden ve Svratce s rodinou, s výletem na Svojanovský festival, s večerními výběhy na Devět skal, s lezením na Palicích … dobře bylo.

Po dlouhé době výprava na kole. V sobotu ráno jsem si naplánoval kolečko, nahrál ho do GPSky, hodil do batohu petku s vodou, dva banány a hurá ven. Cestou na Pernštejn jsem nesl kolo na zádech, brodil se po kolena vodou, bloudil po loukách, ale plán jsem dodržel. Ale uznávám, že mě to tentokrát psychicky zmohlo. Od Nedvědic už se mi vůbec nechtělo šlapat. Domů jsem ale dojet musel. Krajinu na východ od Doubravníku mám z dřívějších výprav zafixovanou jako cyklistickou smrt - pořád do kopce a z kopce, žádné odpočinkové úseky. No a právě tamtudy jsem se vracel do Brna. Uff.