Modrý Pavouček

Ke konci srpna nás po dlouhém odkládání dohnala nepříjemná akce. Jeli jsme s oběma dětmi do Svitavské nemocnice, kde jim operovali nosní a krční mandle. Svitavy jsme vybrali proto, aby mohla být Maky s dětmi celou dobu. Dostali svůj pokojík a vše proběhlo vzorně. Já jsem se na dočasně přestěhoval do Svratky a každý den jsem jsem frčel přes Poličku za nimi a večer zpátky. Ve volných chvilkách jsem křižoval Žďárské vrchy na kole. Konečně jsem projezdil část lesů mezi Mariánskou a Novou hutí, o které pořád básní Markétin taťka. Poslední dva dny jsem v nemocnice Maky nahradil, ta se šla domů léčit z nějakého nachlazení.

Tento víkend se ve Svratce sešla celá Brněnská rodina. Slavilo se několik narozenin a svátků. Předpověď počasí nebyla nejlepší, ale vše vyšlo lépe než jsme čekali. Dokonce i houby začaly, k Matýskově velké radosti, konečně růst. Sobota patřila hlavně houbám. Matýsek se účastnil všech výprav, budu mu muset pořídit nožík, asi rybičku, už by si ho zasloužil. Veselou kapitolou byl také prodej lusků, kdy si Mates vyškemral malý stoleček a židličku, aby mohl prodávat hrášky, které jsme na jaře zasadili. Vysedával kolem chalupy a volal na lidi: “Dobrý den, nechcete si koupit hrášek?”. Nějaké drobné penízky utržil. Nedělní výlet naplánovala Maky. Zajeli jsme do Litomyšle a strávili skoro celý den ve městě a na zámku. Je to fajn místo pro děti, jsou tam pěkná hřiště a stihli jsme i několik akcí přímo na zámku - výstava kostiček, bludiště, akční expozice k pohádkám o Krtečkovi. I město samotné bylo moc pěkné - spousty obchůdků v podloubí na náměstí, to už se jen tak nevidí.

Před smrtelným vedrem jsme prchli na víkend do Svratky. Tam je vždy zázračně o deset stupňů méně než v Brně. V sobotu odpoledne, snad minutu po té co jsme na ohni opekli špekáčky, přišel déšť a bouřky. Hřmělo a pršelo celou noc. V neděli ráno jsme zkusili vyrazit na houby směrem ke Krejcaru, ale jediné co se urodilo, byly stovky komárů. Z lesa jsme doslova utekli. Já jsem vyrazil před obědem na okružní jízdu po okolních kopcích, v té rychlosti komáři neútočili.

Po týdnu jsme opět vyrazili s Kámou. Tentokrát na chalupu do Svratky. To nejdůležitější je, že si spolu děcka hrají. Nemusíme vymýšlet motivační příběhy, nemusíme je přemlouvat, nedejbože nutit. Vše jde pěkně samo a máme čas si sednout v klidu u kafe a kromě občasného breku nic neřešit. Nádhera. V sobotu jsme jeli na kolech okruh kolem Velkého Dářka. V polovině jsme se zastavili na oběd v náhodně objeveném hostinci (ano, jako plánovač trasy přiznávám, že jsem o něm nevěděl), který dostal pět hvězdiček - vynikající jídlo, málo lidí, spousta místa pro děti, všude kolem jen les a louky. V neděli jsme šli na Devět skal, myslím, že Matýsek i Adélka byli na vrcholové vyhlídce poprvé. Kámo, Vagoši, Grétko, Prokope, díky za účast, bylo to super.

Začíná krásný sluneční den a já vyrážím brzy ráno na kole ze Svratky do hlubokých lesů. Je zima, teplota těsně nad nulou, necítím prsty na rukou a snažím se neminout ani jedno místečko kam svítí slunce. Hladina Svratouchu je jako zrcadlo a připadám si v tu chvíli jako někde ve Skandinávii. Projel jsem červené značky v Toulovcových maštalích. Byl jsem tam tak brzy, že jsem nikde nikoho nepotkal. Čekal jsem davy lidí. Vyšlo mi to krásně. Projížďka po cestičkách mezi pískovcovými skalami, to je neuvěřitelná nádhera, hodně jsem se tam těšil. Cestou zpět jsem objevil Damašek - zapadlou část obce Pustá Rybná. Na oběd jsem byl zpátky.

Do Svratky jsme se v plné sestavě dostali tento rok poprvé až na velikonoce. Čekaly nás tam čtyři dny sluníčka, ježdění na kole, lumpačení na zahradě, dobrého jídla od babičky Hanky a stavebních prací v okolních lesích. Na kolech jsme si zajeli do Samotína ke Kolouškovi, je to osvědčená štace. Vypravili jsme se také ke Žďáru na krásnou 10 km dlouhou cyklostezku po náspu bývalého Posázavského Pacifiku. Velkou pochvalu zaslouží Adélka, která vše zvládla na svém kolečku. Blíží se doba, kdy zvládneme celá rodina delší výpravy na kole - bez vozíku, bez sedačky, každý pěkně na svém kole. Já jsem si jeden zajel do Toulovcových Maštalí. Tyhle dlouhé vyjížďky na kole už mi chyběly, snad se blýská na lepší časy. Bylo nám fajn.

Tentokrát je nemocná Adélka a na první jarní víkend do Svratky vyrážíme ve složení děda František, já a Matýsek - tři chlapi, tři generace. Úkol na sobotu byl daný už v Brně. Matýsek se, zřejmě po zkušenostech s Minecraftu, cítí být farmářem a potřebuje sázet rostliny. Na zahradě u chalupy jsme připravili políčko, zasadili různé semínka a vše pečlivě ohradili. V podvečer jsme proběhli Kukyho les. Kukyho atrakce jsou po zimě trošku zdevastované, ale krajina je tam pořád krásná a hospůdka také. Večerní koupání na bazéně ve Žďáře z Matýska vysálo poslední zbytky sil a v posteli usnul během minuty. V neděli jsme vyrazili na kolech, dojeli jsme přes Moravské až na Drátník a na dobroty ke Kolouškovi. Dali jsme si chipsy a výborné bramborové placky. Následoval úžasný sjezd (Matýsek svištěl jak blesk a výskal radostí) po loukách dolů ke Koskům. Do Svratky jsme se vraceli po asfaltkách. Ujeli jsme 22km a celé nám to zabralo necelé čtyři hodiny.

Hlásili déšť, ale to nás neodradilo. S Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem jsme vyrazili na víkend na chalupu do Svratky. Měli jsme kola i lezení, ale nakonec z toho byly jen vycházky. První den jsme prošli “výběrový” okruh v Toulovcových maštalích a cestou zpět jsme nakoukli (doslova) do Pekelné Čertoviny (bylo tam moc lidí a hodně draho). V neděli se počasí úplně obrátilo - svítilo slunce, nebe bylo modré, mlha se rozpustila a a tak jsme byli skoro celý den venku. Je vidět, že přichází zima, lidí v krajině ubývá.

Přišlo babí léto. My jsme neodolali a vyrazili na chalupu do Svratky, byť s nemocnou Adélkou. Prosedět takový víkend v Brně by byl hřích. Navíc se potvrdilo, že houby ještě pořád rostou a když se to dozvěděl Matýsek, byl víkendový plán zpečetěn. [caption id=“attachment_8648” align=“aligncenter” width=“750”] Ani pád z okna ho nepoučil[/caption] Hned v sobotu se vydal děda s Matýsekm a Maky na velkou houbařskou výpravu, už mě ni nepřekvapuje, že přinesou plný košík a že se vždy objeví nějaký pěkný pravák (který vždy najde Mates).

V pátek po práci jsem dojel do Ospělova za Tomem, pomoct s bouráním domečku. Večer byla super atmosféra - ponuro, kolem lesy, v boudě voněl guláš a dobré pití (pivo a slivka), hrál se bluegrass, sešli se fajn lidi. Spal jsem ve stanu. V sobotu, po velkém bourání, jsem přejel do Svratky, kde konečně začaly růst houby - Matýsek byl v sedmém nebi.