Modrý Pavouček

Na týden jsme se přestěhovali na chalupu do Svratky. Já jsem sice musel na tři dny do práce, ale i tak jsme toho stihli hodně. Na kolech jsme prozkoumali neznámá místa kolem Třech studní, včetně koupání v rybníku Sykovci. Cestou zpátky jsme se vydali po zelené značce kolem Medlovského rybníka, ale většinu cesty jsme kola nesli nebo tlačili - rozhodně nedoporučujeme cyklistům a už vůbec ne s dětmi. Děti ke konci stávkovaly a tak jsem se vydal pro auto sám.

Na chalupě ve Svratce právě proběhla pečlivě naplánovaná akce. Ve čtvrtek tam kromě nás dorazila kompletní Třinecká část rodiny. Spolu jsme strávili čtyři krásné dny a myslím, že všichni si to pěkně užili. V pátek to vypadalo na déšť a tak jsme toho využili a vydali se do legendární Čertoviny. Tentokrát tam kromě dobrého jídla a pekelně krásného interiéru postavili i skákací hrady a děti nevěděly co dříve. Během dne se počasí spravilo a vydrželo do druhého dne.

Deštivá předpověď na víkend nás do poslední chvíle odrazovala, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Hurá. Stihli jsme toho za víkend docela dost. V sobotu v poledne jsme se ve Žďáru nad Sázavou vykoupali v místním bazéně a dali si vynikající oběd v restauraci, ze které jsme zpočátku chtěli utéct kvůli pomalé obsluze (opak byl pravdou). Večer jsme ještě stihli procházku po okolí Svratky, tentokrát na opačnou stranu než obvykle - šli jsme na golfové hřiště a v plném provozu jsme ho dokonce přecházeli.

Prodloužený víkend na chalupě. Tentokrát jsme měli kola i lezení a na obojí došlo. S Markét jsme se v sobotu vypravili lézt na Čtyři palice. V pátek večer jsem to byl okouknou na kole a lezla tam jen jedna dvojka. Nevím odkud se vzal pocit, že tam nebude moc lidí. Bylo to hrozné. Vylezli jsme jen jednu cestu a museli jsme utéct do cesty Kejrum, která byla sice krásná a bez lidí, ale bohužel v zakázané části masivu.

Tento rok jsme se do Svratky dlouho neodvažovali. Až tento víkend vše trošku polevilo a spolu s rodiči od Markét jsme chalupu odzimovali, postavili trampolínu, přespali první noc a obhlédli trošku okolí. Nahoře na louce, u toho osamělého stromu, stojí krásný dřevěný kříž a lavička.

Na víkend nehlásili moc dobré počasí, ale i tak jsme vyrazili do Svratky. Byla to nejspíš poslední možnost jak tam pobýt než bude chalupa zazimována. V sobotu jsme se vydali na kola a v autě, na poslední chvíli, Maky vymyslela pěkné kolečko od Pilské nádrže přes Polničku se zastávkou v naší oblíbené hospůdce Nový Mlýn. Ještě že tak, vyšlo nám to krásně. Teda až na tu zimu, která mě celou cestu provázela.

Ke konci srpna nás po dlouhém odkládání dohnala nepříjemná akce. Jeli jsme s oběma dětmi do Svitavské nemocnice, kde jim operovali nosní a krční mandle. Svitavy jsme vybrali proto, aby mohla být Maky s dětmi celou dobu. Dostali svůj pokojík a vše proběhlo vzorně. Já jsem se na dočasně přestěhoval do Svratky a každý den jsem jsem frčel přes Poličku za nimi a večer zpátky. Ve volných chvilkách jsem křižoval Žďárské vrchy na kole.

Tento víkend se ve Svratce sešla celá Brněnská rodina. Slavilo se několik narozenin a svátků. Předpověď počasí nebyla nejlepší, ale vše vyšlo lépe než jsme čekali. Dokonce i houby začaly, k Matýskově velké radosti, konečně růst. Sobota patřila hlavně houbám. Matýsek se účastnil všech výprav, budu mu muset pořídit nožík, asi rybičku, už by si ho zasloužil. Veselou kapitolou byl také prodej lusků, kdy si Mates vyškemral malý stoleček a židličku, aby mohl prodávat hrášky, které jsme na jaře zasadili.

Před smrtelným vedrem jsme prchli na víkend do Svratky. Tam je vždy zázračně o deset stupňů méně než v Brně. V sobotu odpoledne, snad minutu po té co jsme na ohni opekli špekáčky, přišel déšť a bouřky. Hřmělo a pršelo celou noc. V neděli ráno jsme zkusili vyrazit na houby směrem ke Krejcaru, ale jediné co se urodilo, byly stovky komárů. Z lesa jsme doslova utekli. Já jsem vyrazil před obědem na okružní jízdu po okolních kopcích, v té rychlosti komáři neútočili.

Po týdnu jsme opět vyrazili s Kámou. Tentokrát na chalupu do Svratky. To nejdůležitější je, že si spolu děcka hrají. Nemusíme vymýšlet motivační příběhy, nemusíme je přemlouvat, nedejbože nutit. Vše jde pěkně samo a máme čas si sednout v klidu u kafe a kromě občasného breku nic neřešit. Nádhera. V sobotu jsme jeli na kolech okruh kolem Velkého Dářka. V polovině jsme se zastavili na oběd v náhodně objeveném hostinci (ano, jako plánovač trasy přiznávám, že jsem o něm nevěděl), který dostal pět hvězdiček - vynikající jídlo, málo lidí, spousta místa pro děti, všude kolem jen les a louky.