Modrý Pavouček

Na hřeben Orliček jsem se chystal dlouho. Vyrazil jsem v posledních dnech pěkného počasí. Spal jsem na Božence, poprvé úplně sám. Na kole jsem vyjel z Králíků, aby to nebylo tak daleko. První půlka cesty patřila celému hřebeni Orlických hor. Není to nic co bych musel jezdit víckrát, žádné výhledy, spousty asfaltek, jsou hezčí cesty po horách. Ale ten návrat zpátky po Polské straně, ten mě neomrzí nikdy. Jede se z kopce podél Divoké Orlice, kolem krásná příroda, domečky, staré kostely, křížky, kapličky.

Další týden a půl doma s chřipkou. Tento rok se na mě různé bacilly pasou jedna radost. Počáteční znechucení z pracovní neschopnosti a s tím spojené povinnosti nehnout se týden na krok z bytu sice na chvilku vystřídal záblesk nadšení ze té spousty času, kterou můžu strávit jen čtením a cvičením na dobro, ale koncem týdne už jsem toho měl dost. Když zavolal Mára, neváhal jsem ani chvilku. V neděli ráno nakládáme kola a vyrážíme směr sever - Orlické hory.