Modrý Pavouček

Na velikonoce jsme před pomlázkou utekli do Svratky. Tam se holky cítí v bezpečí. Počasí nám vyšlo krásně, až na silný vítr, který nám komplikoval pobyt venku a na Saharský písek, který byl rozptýlený ve vzduchu a vytvářel smogovou náladu. Na autě se druhý den objevila markýza a podélníky, práce na autě se pomalu blíží ke konci. Na zahradě jsme vyzkoušeli nový gril, který máme do auta na cestování. Vše vyšlo na jedničku. Po dlouhých letech jsme na světlo vynesli ping pongový stůl, který spal v kůlně. Matýsek už hraje jak drak. Bacha na něj, hraje jak dospělý.

Na letošní velikonoce jsme zamířili do Svratky. Sešli jsme se tam s celou Markétinou rodinou a konečně jsme odzimovali chalupu. Počasí bylo hodně studené, Markét byla nemocná a tak jediným pořádným rodinným výletem byla procházka údolím Doubravky. Je to divoké údolí v Železných horách plné skal, vodopádů, trampských chatiček, můstků a žebříků. Nejzajímavější část má asi pět kilometrů a abychom nemuseli tam a zpátky, popojeli jsme jednu zastávku vlakem (Z Bílku do Chotěboře). A protože mi to bylo málo, jezdil jsem i v té zimě na kole. Podíval jsem se do Maštalí, projel plno vesniček, ve kterých jsem nikdy nebyl a samozřejmě taky část Žďárských vrchů. A došlo i na hledání pokladů. Matýsek dostal novou dohledávačku a rýč, jeho hledačská výbava je teď kompletní.

Chata na Ostrém je dobré virové útočiště. Cizího člověka tady rozhodně nepotkáte. V Brně bylo krásně teploučko, ale nahoře na Beskydských hřebenech se ještě zima úplně nevzdala. Na chalupu jsme dorazili v pátek odpoledne a byli jsme rádi, že jsme se nahoru autem dohrabali. Těch varování, že nevyjedeme bylo tentokrát hodně. Cesty jsou hodně rozježděné od lesáků a s osobákem to není vůbec zadarmo. Ale zvládli jsme to (chudák auto). V chalupě bylo teplo, v kamnech stačilo rozfoukat pár žhavých uhlíků a měli jsme zatopeno. Obojí tam zbylo po ségře, která tam s rodinkou byla jen pár hodin před námi. Zůstali jsme do neděle a celou dobou bylo úplně jasno. Přes den sluníčko, v noci hvězdy a jasný měsíc, no nádhera. Jen škoda, že tam s námi nemohli být (pro jistotu) rodiče, příště už to snad vyjde. Mamka nám aspoň navařila spoustu dobrot, které nám vystačily na celé tři dny - mockrát děkujeme.

Do Svratky jsme se v plné sestavě dostali tento rok poprvé až na velikonoce. Čekaly nás tam čtyři dny sluníčka, ježdění na kole, lumpačení na zahradě, dobrého jídla od babičky Hanky a stavebních prací v okolních lesích. Na kolech jsme si zajeli do Samotína ke Kolouškovi, je to osvědčená štace. Vypravili jsme se také ke Žďáru na krásnou 10 km dlouhou cyklostezku po náspu bývalého Posázavského Pacifiku. Velkou pochvalu zaslouží Adélka, která vše zvládla na svém kolečku. Blíží se doba, kdy zvládneme celá rodina delší výpravy na kole - bez vozíku, bez sedačky, každý pěkně na svém kole. Já jsem si jeden zajel do Toulovcových Maštalí. Tyhle dlouhé vyjížďky na kole už mi chyběly, snad se blýská na lepší časy. Bylo nám fajn.

Velikonoce jsme strávili v Brně. Zamčení před celým světem, na mrskání si nehrajeme. Vajíčka jsme si udělali (a snědli) pro radost. A pak jsme šli s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem na dlouho plánovanou průzkumnou výpravu na stezku “Bosou nohou”, která se motá kolem Valtické kolonády. Ušli jsme asi pět kiláků s velkým kopcem a opět pěšky, tradááá.

Celé velikonoce jsme byli s našima na chatě na Ostrém. Čtyři dny jsme jedli, lyžovali, pomlázkovali, trekovali, četli, kreslili a malovali, spali a chodili do turistické chaty na pivo :-). Konečně trošku času na kreslení.

Po dlouhé době jsem se ukázal doma. Celé velikonoce jsem byl s našima na chalupě. Počasí sice nic moc, sněhu málo, ale zato jádla bylo hodně a taky se pěkně spalo a četlo. :-)

Velikonoce jsem strávil u Viktora na chatě pod Rysy. Bylo to super potkat na takovém místě Vidláky, Milóše, Bonischovce, Ricardovce, Davida, Janka s gynekology, Viktora a další…