San Mateo

Zde sídlí eMeter. Čtyři týdny vysedáváme den co den ve třetím patře té pravé lesklé budovy.
Už je mi zase líp a tak jsem se v sobotu dopoledne poflakoval po naší čtvrti pojmenované San Mateo. Do centra San Francisca je to asi 20 kiláků a díky neexistující síti veřejné dopravy je tady člověk bez auta tak trošku jako ve vězení. Všude je plno krásných moderních budov a nepočítaně rodinných domků podobných si jako vejce vejci. Musím přiznat, že tady mám i po třech týdnech velké problémy s orientací - vše tady totiž vypadá stejně a snahu rozeznat od sebe jednotlivé křižovatky při jízdě autem jsem už dávno vzdal.

Číst dál ...

Trek ke zlatému mostu

Mořokruhy
Dnes, v neděli, jsem se rozhodl pro poslední denní výpravu do města. Naplánoval jsem si trasu po západním pobřeží. Zbytek naší Evropské posádky měl v plánu ochutnávky vín někde v údolích na severu nad městem. Část cesty jsme měli společnou a tak jsem se odvezl autem ke Golden Gate parku, tam jsem se vysadil a předal řízení panu Hugovi a jeho společníkům :-). Cesta k parku se díky navigátorovi Hugovi malinko protáhla a musel jsem si vyslechnout nesmyslné a stresující varování o problematickém vstupu do parku.

Číst dál ...

Papíroví společníci

holybible
Všechny velké plány - Josáče, města duchů, prérie, údolí smrti a další, se odkládají na neurčito. Důvodů je hned několik: sníh v Sierra Nevadě, velké vzdálenosti autem těžko zvládnutelné za víkend, ale hlavně banda bacilů co ve mně řádí. Většinu času trávím v posteli nebo u počítače a ven si moc netroufám. Krátce přestavím pár svých věrných papírových společníků. Je zvláštní, že ke knihám, které pro mě hodně znamenají se často dostávám úplně nelogickýma a náhodnýma cestama.

Číst dál ...

Ďábelská nemoc

Přes kopec
Z Ďábelské hory jsem si musel přinést nějakého pekelného bacila. Je pravda, že to spíš bude nedoléčené nachlazení přivezené Čech, ale zní to pěkně. Většinu času teď trávím v posteli s Revolucí (knihou) od T. G. Masaryka, daleko od “kejbl kárů” taženejch lanama, kopcovatejch uliček a šumění moře. Před náma je poslední víkend, na který jsme chystali road trip - to u nás nemáme - sednout do auta a celý víkend projezdit autem po, slovy Philla, very big big country.

Číst dál ...

Ďábelská hora

Nečekaně jsme objevili pískovcovou bouldrovací oblast. Po dvou týdnechjsem si konečně trošku zalezl. Všichni se o mě báli (chvilkama i já).
Dnes jsme se vypravili na Mt. Diablo, což je hora asi hodinu cesty směrem do vnitrozemí. Chtěl jsem přežít a tak jsem se hned po snídani tlačil za volant. Neznám věru větší ohrožení své existence než Huga za volantem. Nastartoval jsem a už je tady první hláška - máme málo paliva, musíme na benzinku. Koukám na budík. Máme něco přes půl nádrže. Kladu odpor. Marně. Mám se hádat? Počítám do deseti.

Číst dál ...

Velká voda

Teleport do jiného světa
Je pátek a venku je krásně. Obědváme venku u vodotrysků pod modrým nebem. Sluníčko do nás pere jak v nejparnějším létě. Navrhuju výpravu k oceánu. Hugo se trošku cuká a asi by raději až do noci něco kutil v práci. Ale jsme ve většině a kolem páté už se brouzdáme po břehu Tichého oceánu. Hned při prvním pohledu se mi v podvědomí spustila smyčka s refrénem Kameloťácké písníčky … Jak velká voda, přišla i chvíle loučení, kdo z nás by to věděl, že se v moře promění….

Číst dál ...

Vejlet po městě

Castro district před setměním
Celou sobotu jsem proležel v posteli. Pršelo od rána až do večera a ještě i celou noc. Ráno jsme vyrazili do města a abych dohnal proflákanou sobotu, naplánoval jsem si velký okružní trek. Prošel jsem si znovu Castro district a po Market street jsem se dostal mezi obrovské mrakodrapy. Vždy jsem chtěl vědět co je mezi nimi, jak to vypadá na zemi. Nic moc. Všude plno bezdomovců, lidí málo. Jeden amík mě zastavil a hustil do mě co všechno musím vidět a vůbec nedbal na to, že se na něco ptám.

Číst dál ...

Halloween

Halloween
V pátek byl Halloween, předvečer dne všech svatých. Radili jsme se v práci s místňákama kam jít a všichni se jednohlasně shodli na Castro district - čtvrti zasvěcené gayům. Několikrát nám bylo řečeno “Your eyes will be really wide open”, aniž by bylo upřesněno co nás čeká. Každopádně, pro projekt jsme potřeba, takže nic až tak nebezpečného to zřejmě být nemělo. Oslavy byly šílené. Všude davy lidí v kostýmech, několikrát projela obrovská kolona cyklistů, taky v převlecích, nad ulicema stály ve vzduchu vrtulníky a všude byla spoustu rámusu, světel a policajtů (prej byl minulý rok někdo zabit).

Číst dál ...

Twin Peaks

Twin Peaks, ještě mezi domy, kopečky vidět na horizontu
Fire walk with me Díky filmům Davida Lynche mi každý pohled na mapu Friska ihned sklouznul k tajemnému nápisu Twin Peaks. V pátek odpoledne jsem si udělal výlet a vyšlápl si cestou necestou (doslova) na tento dvojvrcholek tyčící se nad městem. Nahoře se se mnou dalo do řeči pár míšenců, vůbec nechtěli věřit a chápat, že jsem se tam dostal pěšky. V tomhle jsou amící strašní - bez aut by asi vymřeli.

Číst dál ...

Odpolední procházka ke Zlatému mostu

Právě jsme projeli
Hned po práci jsme osedlali našeho černého Pontiaca a tradáá do města. Golden gate jsme stihli akorát se západem slunce. Je to zvláštní pocit vidět tak slavnou stavbu naživo. Mlhy z oceánu se převalovaly přes most, přes okolní kopce i přes nás. Někde hluboko dole pod mostem, v bílé tmě, houkaly bloudící lodě. Z mostu jsme sjeli přímo do středu města. Auto jsme zaparkovali na nejvyšším a nejprudším kopci, kterých je tady nepočítaně.

Číst dál ...