Modrý Pavouček

Už mi přijde trapné psát pořád dokola stejný víkendový scénář. V pátek večer na Popradské, noc venku, dva dny lezení a lyžování, v pondělí do práce. Tentokrát vyšlo počasí dokonale. Dva dny úplně čisté nebe a doslova spalující slunko (zapoměli jsme opalovací krém). V sobotu jsme sjeli Koprovák a zatím co šli kluci sjet ještě něco v Tupé, vyběhli jsme s Lubošem na Zlomiskovou vežu pro matroš, který mi tam zázrakem zůstal z minulého týdne.

Předpověď byla jednoznačná - od pátku do neděle obrázek mráčku, ze kterého padají kapky a vločky. Z původního plánu na SZ stěnu Kriváně tentokrát sešlo, ale v Tatrách je pěkně vždy. V sobotu jsme lezli klasicky na Tupou. V neděli jsme chtěli sjet z Váhy, ale skončili jsme v chumelenici a větru na svahu k Volovce nad Žabími plesy.

Sněhu poskrovnu, ale i tak super víkend. Tatry člověka jen tak neomrzí, i když zrovna nejsou ideální podmínky.

Tak jsme se zase jednou na poslední chvilku dohodli, že pojedem do HOR. Tom se sice z Tater zrovna vrátil, ale to vůbec nevadí. Vyrážíme klasicky - kolem sedmé z Brna. Ve dvě v noci jsme na Popradském a steleme si venku. A protože je zadní vchod do chaty odemčený , okamžitě vyhlašujeme: “Kdo vleze první do chaty, je srab”. Ráno jdeme na Tupou, první pilíř slibuje parádní lezení v tatranských mixech (drny, skála, sníh).