Modrý Pavouček

Je to k neuvěření, ale více než pět měsíců trvalo, než jsme se doma všichni uzdravili. Konečně jsme se mohli vydat do Třince za našima, na hory, je to zázrak to zdraví. Snad už teď bude líp. Já jsem si sám vyběhl v podvečer na Ostrý, prošel se pralesem Čerňavina a opět se setkal se sněhem. Nahoře napadlo deset centimetrů prašanu. V Tatrách to ještě bude na lyže. Zvládli jsme dva výlety s dětmi. První na Hrčavu a trojmezí, ze kterého se začíná stávat až moc velká atrakce, druhou na Prašivou, kam jsme šli poprvé po žluté značce z Komorní Lhotky. Jen tak dál.

Vydali jsme se vyřídit resty, které jsme měli v Lanžhotských mokřadech. Minulý týden jsme projeli jen část, plán na dnešní den byl projet zbývající jižní část a dostat se až k soutoku Moravy s Dyjí. Po zkušenostech z minulé výpravy jsme tentokrát vzali dost teplého oblečení. Slunečno a teplo v Brně totiž vůbec neznamená, že se setměním bude stejně teplo i jinde, navíc na kole, kde fouká vítr i za bezvětří. Cesta rychle utíkala, jediné co se nám nedařilo byl přístup na násep řeky Moravy, po kterém jsme chtěli část cesty jet. Všude byly ploty a po pár pokusech jsme to vzdali. Lesem to jelo taky pěkně. K samotnému soutoku vede krásná cesta - je to takový dřevěný, asi půl kilometru dlouhý, most jaké se staví v bažinách. Zpátky se šlapalo o něco hůř, protože proti nám foukal studený vítr. Ale zvládli jsme to pěkně za světla. Oběma prckům patří velká pochvala. U Adélky jde asi o nejdelší výpravu na kole za celý její život.

Dnes je první den, kdy je povinné nosit mezi lidi roušku přes pusu a nos. Přemýšleli jsme kam zdrhout a napadly nás mokřady na jihovýchodním cípu naši republiky. Chystal jsem se tam už dlouho. V půl páté parkujeme za Lanžhotem a jedem. Většina trasy je po krásných rovných asfaltkách, kiláky pěkně odsýpají. Nedojeli jsme až k trojmezí, to si necháme na jindy, ale i tak je to krásný kout naší země. Všude je spousta potoků a jezírek, v lesích pobíhají stáda srnek a najdou se i ŘOPíky nebo malé těžní věže na ropu. Dnes to měla být pohodová výprava, bez stresu z bloudění ve tmě. Když se ale se setměním ochladilo, zjistili jsme, že pro děti nemáme dost oblečení - v těch dvaceti stupních co byly odpoledne jsme to nějak podcenili. Adélka mrzla nejvíce a posledních pět kiláků statečně bojovala, ručičky měla jak dva rampouchy. Jaro sice přichází, ale ještě tady není. Sem se ještě rozhodně vrátíme, soutok Dyje s Moravou a trojmezí čeká.

Vánoce bez sněhu jsme strávili napůl v Brně a napůl v Třinci. Byli jsme se podívat na Hrčavě - malé zapadlé vesničce na Česko-Slovensko-Polských hranicích a taky na Kamenitém. Lyžovat ani běžkovat se moc nedalo, na kolo taky nic moc, tož jsem si dal aspoň jeden noční výběh na Kozinec. Tolik volna a takové podmínky na kopcích, hergot kuš.