Modrý Pavouček

Na štědrý den jsme byli doma v Komíně. Hned druhý den jsme přejeli do Třince. Sněhu moc nebylo, ale stejně jsme byli pořád trošku nemocní. Z Třince jsme se přesunuli do Svratky, dojela i Káma s dětma a silvestrovský večer u ohně v krbu byl krásnou tečkou za uplynulým rokem. [gallery columns=“4” ids=“7693,7694,7695,7696,7697,7698,7699,7700,7701,7702,7703,7704,7705,7706,7707,7709,7708,7710,7711,7712,7713,7714,7715,7716”]

Beskydy Na štědrý den odjíždíme autem plným dárečků do Třince. Za těch pár dní u našich jsme podnikli hned několik výprav. Jako první vyrážíme na Ostrý podívat se, jestli chalupa přežila vichřici. A protože se v poslední době vracím k bluegrassovému banju, musel jsem si posvátně zahrát v kopcích, ze kterých bluegrass pochází. Procházka Čerňavinou pak završila krásný slunečný horský den. Další den jsme se rozhodli pro fotovýlet na Karvinsko, který už Markét dlouho slibuju. Tentokrát jsme nikde nebloudili. Podívali jsme se na pár známých míst a jeli domů - byla nám zima a … no … prostě … zapomněl jsem doma foťák. Stane se. Lysá hora je nejvyšší horou Beskyd a zřejmě i nejnavštěvovanější. Na prakovišti u Bezruče jsme skoro neměli kde zaparkovat a cesta nahoru připomínala Václavák. Výhled z vrcholu ale za všechno to strádání určitě stojí, to se musí nechat. Na vrcholu jsme se ani neohřáli (nebylo kde) a rozběhli (doslova) jsme se dolů do hospůdky U Veličků na Hutích. Krásné místo.

Na víkend jsme se vypravili za našima do Beskyd. Tentokrát jsem se k focení, kreslení ani čtení vůbec nedostal. Pořídil jsem si nové kolo a logicky pak všechen volný čas, pokud jsem zrovna nespal nebo nedělal se dřevem, patřil Beskydským hřebenům, údolím a nekonečným lesům. Doma jsem se probíral starými věcmi a našel jsem obrázky z dob, kdy jsem se ještě jako dítko základní školou povinné učil kreslit. Beskydský křest nového kola stál za to. Ráno jsem z Třince vyrazil nahoru na hřeben, po kterém jsem dojel až na Bílý kříž. Pak dlouho z kopce až dolů ke Starým Hamrům. Objel jsem Lysou i Smrk a za Bílou jsem přes Martiňák nastoupal zpátky na hřeben. Na Pustevnách jsem se otočil k návratu a podhorskými cestičkami jsem se vrátil do Třince. Jaké bylo převýšení netuším a vzdálenost jsem podle mapy spočítal asi na 120km. Tolik jsem po Beskydech zatím nikdy nenajel. Cyklistice zdar !

Víkend jsme strávili se ségrou na oslavě jejich narozenin. Hodně se jedlo, odpočívalo a taky lyžovalo. A kdyby vám teď někomu zmizela čerstvě nalepená dálniční známka, tak ji už možná, stejně jako já, nenajdete. Zřejmě nějaká novinka - otevřou vám auto, vezmou známku a auto zase zavřou aniž by vzali rádio nebo zničili zámky. Jen led zevnitř na předním skle napovídá, že asi odpařovali známku párou.

Dva dny lyžování Mostech u Jablunkova a dva dny marodění doma u našich. Fotky jsou z krátké procházky na Ostrý.

Pár obrázků z vánočních foto toulek po Třinci a okolí.

Borek je stará čtvrť Třince, ve které se stále bydlí. Některé chaloupky už mají údajně kolem sta let. Na místním stadiónu se každoročně koná festival Noc plná hvězd. Mírně depresívní nálada této čtvrti spolu s kulisou přilehlých železáren je pro takový festival ideálním místem.

Třinec a okolí.

Těšil jsem se na na vánoce a na sníh. Místo toho jsem jezdil na kole a toulal s foťákem po rodných Beskydech.

Pár fotek z nočních železáren. Nikde nikdo, do toho pískání brzd a vybíhající ochranka, no, prostě nuda nuda, šeď šeď.