Modrý Pavouček

Vyrazili jsme do Beskyd za asi posledním sněhem této zimy. Konečně v plné sestavě. Adélka sice těsně po nemoci, ale dost bylo sezení doma. Plán byl jasný - lyžovat celý víkend na sjezdovkách v Polsku. V sobotu jsme byli na Zlotem Groni. Byly tam závody a trošku poprchávalo. Nic moc, jsme trošku rozmlsaní z dlouhých sjezdovek v Orlických horách. K večeru jsem se proběhl přes Čerňavinu na Ostrý. Zkontrolovat stromy, prales, naši chalupu. V neděli jsme se vydali na průzkum nové lyžařské oblasti - Szczyrk. A bylo to úžasné. Krásné počasí, dlouhé sjezdovky, málo lidí, dobré jídlo. Matýsek naprosto spokojený. Sem se budeme vracet.

Vánoce začaly tanečním vystoupením Adélky u Salesiánů. Sešli jsme se tam celá rodina včetně babičky s dědou. Sníh, který před pár dny napadl roztál, oteplilo se a s lyžováním to vypadalo černě. Po štědrém dni se nikomu nikam nechtělo. Šel jsem se projít do Krasu a absolovoval pár kiláků probíjením se přes popadané stromy v Pustém žlebu. Nahoře nikde nic, zajímavé. Přejeli jsme do Třince. U našich je vždy dobře. A na lyžování nakonec došlo. V Polsku na Zlotem Gruni se jezdilo. Před návratem do Brna jsme stihli vycházku na Kamenitý, dlouho jsme tam nebyli. V Brně jsme jen přespali a posunuli se na Vysočinu do Svratky. Příchod nového roku jsme vítali tradičně s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem. A světe div se, na Harusáku se lyžovalo. Dva dny lyžování jsme fakt nečekali. Nakonec vše vyšlo jak mělo a svátky jsme si užili.

Sám na víkend u našich v Třinci. V posledních dnech napadlo hodně sněhu a tak jsem hned v pátek v noci vyrazil na běžky. Stopa z Tyry na Ostrý nic moc, ale šlo to, na Kalužný to šlo pěkně, pár lidí to projelo. Plán byl dojet až na Slavíč, ale za odbočkou na Kamenitý zbyla stopa projetá jedním člověkem a ž to nejelo. Tak jsem to otočil. Druhý den stejnou cestou nahoru na Ostrý a krásně po spodní cestě na Javorový. Návrat po červené hřebenovce už byl opět boj, rozšlapaná stopa, místy zafoukaná. Ale nádhera, zima je tady. V neděli jsem se šel projít do Cieszyna (Polského Těšína), moc pěkné město, staré domy, uličky, schody, líbí se mi tam.

Letošní vánoce i nový rok jsme seděli doma. Na začátku listopadu se k nám nastěhovaly nemoci a nepodařilo se nám je vyhnat. Naštěstí nebylo moc pěkné počasí a tak se nám tolik nestýskalo po lyžích, bruslení a koulování. Já jsem měl dost času na nové dobro a vzniklo tak video se skladbou Greensleeves. Naučil jsem se ji od Hericha Nováka a naučil jsem se na ní spousty věcí ohledně nahrávání a míchaní zvuku. A taky trošku stříhat video, baví mě to.

Rychlá víkendová akce u rodičů v Třinci. Hned po příjezdu v pátek večer jsem lapl skialpy a vyrazil na Javorový. Deset minut autem k lanovce a pak rychle , pěšky, s lyžemi na zádech, po sjezdovce nahoru. Byla tma, vichřice, všude led, už jsem se bál že si nezalyžuji, ale nahoře to šlo. Ještě že tak. Druhý den bylo nádherně. Vydali jsme se celá rodina na lyže do Polska a byla to paráda. Děti jezdily jak draci, sluníčko svítilo, vše nám krásně vyšlo. V neděli už tak pěkně nebylo, ale i tak jsme si s Markét vyběhli na česnečku na Ostrý a zpátky to vzali přes zasněženou Čerňavinu.

Letos před vánocemi nás dostihl Covid. Abychom si to pořádně užili, tak jsme to dostávali jeden po druhém. Doma jsme seděli od konce listopadu až do štědrého dne. Nezbláznili jsme se, díky bohu. Hned po konci karantény jsme vyrazili do “světa”. Pár dní jsme strávili s Třineckou rodinou. Přišlo oteplení, ale stihli jsme zajet na lyže do Bukovce. Matýsek se rozjezdil hned po první jízdě, ale s Áďou to byl trošku boj. Jeden večer jsem zašel s foťákem do železáren, zavzpomínat na staré časy, kdy jsem tam trávil dlouhé minuty čekáním na expozice zakouřených vysokých pecí. A jeden večer jsem zkusil i běžky - z Kozince na Zarenbek po cestě prohrnuté pluhem, nebylo to nic moc. Nechápu, proč tam lidem ten sníh nenechají.

Vánoce bez sněhu, bez mrazu a s covidovým strašákem nad hlavou. Naštěstí se nám vir, až na drobné nemoci, vyhýbá, ale i tak jsme si s ním užili. Po štědrém dni jsme museli na testy, jinak bychom nemohli do Třince. Nakonec vše vyšlo jak mělo. Děti byly nadšené z dárečků, díky Markét jsme všechny dárky i jídlo vyřešili v klidu předem a měli jsme doma celé vánoce krásný klídek. Na Silvestra jsme přejeli do Třince, kde bylo taky dobře. Škoda jen, že nebyl sníh a nedalo se lyžovat. Děti i my jsme se těšili. Tož jsem si vzal aspoň kolo a jezdil všude kolem.

Markét se konečně zrealizovala dámskou jízdu v podobě přechodu hlavního Jesenického hřebene. Já jsem zůstal s dětmi a jako pokaždé, když hlídám sám více dní, jsme vyrazili k rodičům a ségře. Tam se máme vždy dobře. Dopoledne jsem ještě pracoval, pak rychle s Matýskem na oběd, vyzvednout Adélku ze školky, dobalit věci a hurá na sever. Hned po příjezdu jsem stihl krásný výjezd na kole. Jel jsem do údolí Hluchové, ve kterém jsme kdysi jako malí zálesáci tábořili a jehož horní část je pořád krásně opuštěná. Vystoupal jsem pod Velký Stožek a se západem slunce jsem jel po hřebeni na Filipku. Dále pak krásným nekonečným sjezdem do Hrádku, až na dno Jablunkovského průsmyku. Dokonce jsem doma stihl ještě uspat děti. Povedený den. V sobotu jsme taky pěkně kmitali. Dopoledne jsme udělali na zahradě oheň, ale na oběd už jsme byli na Ostrém. Večeřeli a spali jsme u ségry v Hrádku. Sice pořád něco přebalujeme a vybalujeme, ale je fajn, že to Áďu a Matýska baví a že to zvládáme.

Letošní vánoce jsme promarodili. Spoustu času jsme proseděli u televize, u her a různých domácích lumpáren. Nakonec to ale vyšlo dobře, děti dobraly antibiotika a na pár dní jsme přejeli do Třince, kde jsme se potkali s celou rodinou. Já jsem se snobsky sbalil a na jednu noc jsem vyběhl nahoru na Ostrý. Bylo to úžasné. Široko daleko ani živáčka, zatopil jsem si v kamnech, uvařil čaj a dlouho do noci četl. Ráno jsem seběhl dolů do Tyry a vrátil se k rodince. Potěšilo mě, že obnovili turistickou značku od hájenky z Tyry. Chodím tam od malička a jsou na ní nejhezčí úseky, třeba přechod přes potok.

Skoro celou zimu marodíme a každého dne stráveného venku si vážíme jako zlata. Nebylo jich moc. Na příchod jara tento rok čekáme jako na smilování.