Modrý Pavouček

Po dlouhé době konečně společná vycházka s Markét. Sice jen na chvilku, tedy nic ve velkém stylu, jak má Maky beze mě ve zvyku, ale bylo to fajn. Přes rameno foťák, boty obalené bahnem a před sebou nejistý směr hustníkem. No, prostě jsme si vytipovali další oblast, kde bychom jednou rádi bydleli - Lažánky na kopci nad Veverskou Bítýškou.

Podzimní temně zamlženě slunečno sychravé dny mám z celého roku nejraději. V neděli jsem po dlouhé době nasedl na kolo a vydal se na výpravu do neznáma. Tentokrát do kraje na sever od Tišnova. Dřina to byla hrozná. Po rovinkách ani asfaltkách naplánovaná trasa moc nevedla. Po vyšlapání kopce následoval obvykle sjezd do nejhlubšího dna dalšího údolí, a pak zase nahoru, a dolů a nahoru. A aby ty vlnovky nebyly moc montónní, tak se terén, po kterém jsem šlapal nahoru, měnil s každým kopcem - jednou podmáčená louka, podruhé cesta hustě zarostlá kopřivama a ostružiním, pak třeba bahno překryté listím a nebo prudká kamenitá cesta hodná spíše tatranské doliny.

Obleva, mlha, mrholí, probuzení po desáté. Plán na dvoudenní čundráckou výpravu se rozplynul. Balím si foťáky a mířím do svého oblíbeného údolí říčky Libochovky. Sice trošku prší, ale za to není nikde ani živáčka. K ranči u Bizona tentokrát přilézám po skálách na pravém břehu. Taky dobré. U ohně v krbu se suším a vyrážím dál proti proudu Haldy.

Maky se konečně začala usmívat, vstala z postele a vypadá to, že je všem nemocem konec. V sobotu jsme podnikli aklimatizační výlet do Moravského krumlova. Zlehka jsme prošli památky včetně židovského hřbitova, na který se může (minulý rok jsem tam lezl spiklenecky přes zeď). Škoda, že to nevyšlo s Muchovou obrazárnou - v tom vedru se nám nechtělo stát v řadě na lístky. A protože aklimatizace proběhla úspěšně, rozhodli jsme se pro něco většího.

Po velké sobotní rodinné výpravě na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů - Devět skal, na kterém jsme si pěkně zalezli jsem chtěl v neděli podniknout něco nelezeckého. Ráno volá Mára, že by jel na kolo. Jako na zavolanou. Když jsem kývl, tak z něj vylezlo, že by raději někam na skály, had jeden. Vylákal mě na Sochorskou skalku. Že prý liduprázdná skála, že prý samé lehké cesty, že prý … z Říkonína sjíždíme k ranči u Buvola v údolí Libochovky.

Probouzíme se do slunečné neděle. Zase jednou vidím krásně modré nebe. Za chvilku parkujeme v Dolních Loučkách a přes hřebínek se dostáváme do mého oblíbeného údolí Libochovky. Procházíme kolem starého mlýna co jsem na jaře kreslil a stoupáme nahoru na louky kolem vesniček Úsuší a Nelepeč. Daleké výhledy, barevné listí, podzim jak jsem si ho přál. Jo Máro, abych nezapomněl, našli jsme pár opravdu pěkných křížků.

V neděli ráno jsem se na kole vydal na první letošní velkou výpravu. Projel jsem celý, nad mapou namyšlený, okruh: Brno, V. Bitýška, Tišnov, Hluboké dvory, Milonice, Blansko, Adamov, Brno. Nejhezčí část trasy byla po loukách na svazích Stanoviska a pak průjezd vesničkami Hluboké hory a Újezd u Černé hory. Všude krásně opuštěná krajina, lesy, louky a zarostlé cesty, na kterých někdy celé hodiny nepotkáte člověka. [gallery link=“file”]

Původní plán na cykloprůzkum údolí říčky Libochovky se díky absenci mapy, mírnému bloudění, všudypřítomnému ledu, sněhu, vodě a silnému větru změnil ve velký okruh po údolích a vesničkách Tišnovska. Jen doufám, že ten jarní slunečný den byl na dlouho poslední a vrátí se ještě Martin se svým běloušem.