Modrý Pavouček

Týden ve Svratce s rodinou, s výletem na Svojanovský festival, s večerními výběhy na Devět skal, s lezením na Palicích … dobře bylo.

První prodloužený víkend ve Svratce. Poprvé po dlouhé době jsme s Maky lezli na skále. První cestou byl Mechař a byli jsme trošku vyhukaní po tom co se tady před pár lety Jobrovi stalo. Dobré to bylo.

Vezl jsem v sobotu nějaké věci na chalupu do Svratky. Vzal jsem si tenisky a před obědem jsem si narychlo proběhl pár míst co mám rád - kolem rybníka v Milovech na Blatiny, pak na Drátník, kde zrovna probíhala Lokálkovská horoškola (Zobana jsem slyšel už z dálky) a na Malinskou skálu. Drátník jsem vzal po hřebínku a docela jsem se potrápil - fučel silný vítr a jak už teď moc nelezu, tak to nešlo jako dříve, kdy jsem to v klidu přelezl i v pohorách.

Na Vysočce se nám prostě líbí. Na chalupě teď máme net a můžu tam pracovat aniž přicházím o dovolenou. Na pár dní se za náma přijela podívat Káma s Vagoshem a Prokůpkem, která byla v sousedním Čachnově na keramickém soustředění.

Do Svratky jsme letos před vedrem utekli už podruhé. Už tam jsme jako doma. Ráno po sedmé chodím s Matýskem na procházku - první zastávkou je pekárna na náměstí, kde dělají strašně dobré hřebeny z listového těsta. Všude kolem Svratky je kvůli polomům vyhlášen zákaz vstupu do lesa, ale i tak chodím běhat. Jeden večer jsem doběhl na louky nad Herálec a přišla bouřka, otočil jsem se na místě a mazal zpátky co dech stačil - setmělo se, z nebe začaly padat proudy vody, přelézal jsem popadané stromy, vzduchem lítaly větve a stojící stromy se v silném větru výhružně nakláněly. Zajeli jsme se podívat do Poličky, na náměstí jsme si dali bramborák a Matýska jsme uspával kroužením kolem morového sloupu. Dobře bylo.

Blížící se vlna veder nás předminulý týden vyhnala z Brna. Sbalili jsme hromadu krámů a utekli na Vysočinu. Na chalupě ve Svratce jsme strávili první dovolenou ve třech. Užili jsme si to náramně. Ani po devíti dnech se nám nechtělo zpátky do města. Mé běhací kolečko - přes Zadní hůru k Nebožtíkovi, k Židovi a na vrchol Devíti skal, tam chvilku zevlování s výhledem na západ slunce, a pak stejnou cestou (nebo přes Herálec) zpátky. Moc pěkné.

Podzimní víkend ve Svratce. Přijeli všichni z Třince a byl to dokonalý podzimní víkend. Ráno mlha, přes den léto. Dobyli jsme vrchol Devíti skal a došlo i na lezení na Palicích - až na uřvaný oddíl Hanky P. to nemělo to chybu. Po dlouhé době jsem měl klid na procházky s foťákem.

Poslední dny naší dlouhé dovolené jsme byli ve Svratce. V sobotu bylo venku škardedě a tak jsem vyrazil do lesů. Venku nikdo nebyl a za celý den jsem potkal jednoho jediného cyklistu. Tak se mi to líbí.

Z rozpáleného Brna jsme v pátek hned po práci prchli na chalupu do Svratky. Víkend jsme si naplánovali jako “odpočinkový”, “dospávací” a “vzdělávací”. Já trávil většinu času s dobrem, tikajícím metronomem a skleničkou whisky. Bukače a Máru ale asi zklamu. Cha. Stáhnout láhev dobré skotské za den by mi přišlo jako hřích. Každý doušek je třeba náležitě vychutnat a já si ke každému přidávám duchovní cestu do míst, ze kterých chuť pochází.

V pátek jsme s Maky zběhli z práce a vyrazili směr Vysočka. Rozhodli jsme se, že si po dlouhé době zalezem na Čtyřech palicích a jediná možnost je přes týden nebo právě v pátek večer (o víkendu se ke skalám raději ani nepřibližovat). Po deváté se západem slunka jsme dolezli čtvrtou cestu na čtvrtou palici. Pak rychle dolů, s čelovkou tmavým lesem k autu a rychle do naší oblíbené hospůdky k Ritrovi. Dostali jsme pivo i smažák. V sobotu v poledne jsem vyrazil na kolo. Hrdě jsem odmítl oběd, najím se někde cestou, Vysočina je přece plná hospůdek, ve kterých je radost posedět. A tak jsem si s sebou kromě pití nevzal vůbec nic. Po třiceti kilácích, notně unaven, jsem s vidinou oběda a kofoly zaparkoval u známé hospůdky na Veselém kopci. Sáhnu do batohu a …. nemilé překvapení. Peníze nikde. Já si je nevzal. Ufff. Dost těžko jsem to rozdýchal a vyrazil dál. Projížděl jsem pak kolem tisíce hospůdek, kde lidé popíjeli a baštili dobroty. A bylo mi čím dál hůř. Naplánované trasy jsem se ale vzdát nechtěl. Těsně před cílem jsem si dal ještě vypečenou technickou vložku - Tisůvku po červené značce (koupím pivo každému, kdo projede bez stoupnutí na zem červenou značku od Dářka přes Tisůvku do Cikháje, mě se to jakousi náhodou povedlo). Do Svratky jsem dojel vyřízený jako nikdy dříve. Zlaté krosny v Tatrách.