Modrý Pavouček

V pátek po práci jsem dojel do Ospělova za Tomem, pomoct s bouráním domečku. Večer byla super atmosféra - ponuro, kolem lesy, v boudě voněl guláš a dobré pití (pivo a slivka), hrál se bluegrass, sešli se fajn lidi. Spal jsem ve stanu. V sobotu, po velkém bourání, jsem přejel do Svratky, kde konečně začaly růst houby - Matýsek byl v sedmém nebi.

Je tady konec léta a konečně přichází podzim. Je to mé nejoblíbenější období. Už aby se zatáhlo, přišel děšť, mlha a všechny ty ponuré věci, které k podzimu patří. Pak budu spokojený.

Ve Svratce se letošní tropická vedra přežívají mnohem lépe. Tentorkát jsme vyrazili na průzkum Velkého Dářka a lesů v okolí. Objevili jsme parádní cyklostezky a rozhodně se vrátíme. A písečná pláž je taky velké lákadlo, nemohli jsme děcka donutit k odjezdu.

Ne celých deset dní jsme se odstěhovali na chalupu do Svratky. Dovezli jsme novou trampolínu a stala se velkou atrakcí, i děda František si tajně zaskotačil. Víkend před návratem do Brna se sešla celá Brněnská rodina, bylo to fajn.

Další z povedených víkendů s Kámou a jejími prcky. V sobotu jsme lezli na Drátníku. Nechce se tomu věřit, ale začíná to jít i s tou bandou malých lumpů, kteří dole pod skálou kmitají jak čečotky. Večer jsme dali, nyní již tradiční, zastávku u Koloušků, díky za to krásné místo. Neděle patřila běhu, kolům a Kukyho lesu. Nedělní běh po skalních oblastech (25km)

Den po Pálavské výpravě přejíždíme do Svratky. Pod Drátníkem jsme objevili super hospůdku, jmenuje se U Kolouška a vaří tam samé dobroty. Po tom co jsme zavrhli Bukáčka, je fajn mít náhradníka. V neděli jsem klukům dělal kyvadlovou dopravu na signgle trailech - vysadil jsem kluky u lesa nad Vlachovicemi, sjel autem dolů, nabral je i s kolama a zase nahoru. Takhle několikrát dokola. Všem se to líbílo, akorát Mára trošku prskal, protože se do auta nevlezl a šlapal to vždy i nahoru.

Konečně začínáme žít. Máme za sebou letosšní první víkend ve Svratce. Přidala se Káma, Prokop a Grétka. Sobota patřila dobývání Rybenských perničků. Děti si pěkně hrály pod skálou a dospěláci se snažili natáhnout alespoň jednu cestu. Kombinace mokrých mechů a strachu ale udělala své. Nic jsme nevylezli. V neděli jsme si ale na Drátníku náladu spravili. Cesta Rorejs stála za to. Teď už s dětma zvládáme nejen chodit, ale i lézt. Nádhera.

Na štědrý den jsme byli doma v Komíně. Hned druhý den jsme přejeli do Třince. Sněhu moc nebylo, ale stejně jsme byli pořád trošku nemocní. Z Třince jsme se přesunuli do Svratky, dojela i Káma s dětma a silvestrovský večer u ohně v krbu byl krásnou tečkou za uplynulým rokem. [gallery columns=“4” ids=“7693,7694,7695,7696,7697,7698,7699,7700,7701,7702,7703,7704,7705,7706,7707,7709,7708,7710,7711,7712,7713,7714,7715,7716”]

Vedra jsou pryč, dříve se stmívá, přichází mé nejoblíbenější období.

Ve Svratce jsme byli několikrát. Přijeli za náma i naši a jednou i Janča, Lecho, Sofi a Eli. Kromě toho, že jsme byli s Maky konečně lézt, jsme podnikli výpravu k bývalému Bukáčkovi. Jmenuje se to teď Pod Bílou skálou a je tam zatraceně draho. Příště už jen na pivo a limču.