Modrý Pavouček

Na letošní velikonoce jsme zamířili do Svratky. Sešli jsme se tam s celou Markétinou rodinou a konečně jsme odzimovali chalupu. Počasí bylo hodně studené, Markét byla nemocná a tak jediným pořádným rodinným výletem byla procházka údolím Doubravky. Je to divoké údolí v Železných horách plné skal, vodopádů, trampských chatiček, můstků a žebříků. Nejzajímavější část má asi pět kilometrů a abychom nemuseli tam a zpátky, popojeli jsme jednu zastávku vlakem (Z Bílku do Chotěboře). A protože mi to bylo málo, jezdil jsem i v té zimě na kole. Podíval jsem se do Maštalí, projel plno vesniček, ve kterých jsem nikdy nebyl a samozřejmě taky část Žďárských vrchů. A došlo i na hledání pokladů. Matýsek dostal novou dohledávačku a rýč, jeho hledačská výbava je teď kompletní.

Letos před vánocemi nás dostihl Covid. Abychom si to pořádně užili, tak jsme to dostávali jeden po druhém. Doma jsme seděli od konce listopadu až do štědrého dne. Nezbláznili jsme se, díky bohu. Hned po konci karantény jsme vyrazili do “světa”. Pár dní jsme strávili s Třineckou rodinou. Přišlo oteplení, ale stihli jsme zajet na lyže do Bukovce. Matýsek se rozjezdil hned po první jízdě, ale s Áďou to byl trošku boj. Jeden večer jsem zašel s foťákem do železáren, zavzpomínat na staré časy, kdy jsem tam trávil dlouhé minuty čekáním na expozice zakouřených vysokých pecí. A jeden večer jsem zkusil i běžky - z Kozince na Zarenbek po cestě prohrnuté pluhem, nebylo to nic moc. Nechápu, proč tam lidem ten sníh nenechají.

Víkend měl být prodloužený, ale na poslední chvíli jsme zjistili (naštěstí), že děti nemají ve škole volno. Zbyly dva dny. Ale rychle jsme změnili a vyrazili jsme. Z pátku na sobotu jsme spali ve Svratce. Na zbytek víkendu jsme přejeli do Orliček k Frencům. Cestou jsme si prošli centrum Lanškrouna. Chtěli jsme se někde najíst a nakonec jsme našli Krčmu - zájezdní hospůdku přímo u hlavní cesty, vaří tam moc dobře. V Orličkách bylo úplně parádně. Hrála se muzika, Áďa i Mates tam měli kámoše, bylo teplo a svítilo sluníčko. V neděli jsme se dostali na úplně nové místo - Křížový vrch nad Červenou vodou. Už se těšíme na další výlet s dodávkou.

Adélčin pád z prolejzačky pár hodin před odjezdem do Chorvatska nám pěkně zamíchal s plány. Místo moře musela zůstat Áďa doma a tak jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. První zastávka byla v Novém Městě na Moravě, kde jsme projeli tři traily (modrý, zelený a fialový). Na příště jsme si tak nechali žlutý a červený (určitě se vrátíme). Spali jsme na chalupě ve Svratce. Zvláštní pocit být tady jen ve dvou lidech. Další den pršelo a pršelo. Zajeli do Žďáru na bazén a večer, když se počasí trošku umoudřilo, jsme stihli rychlý výpad do Svratouchu k rybníku. Dobrá akce to byla. Jo, a každý večer jsme si dali jeden díl Godzilly. Matýsek byl nadšený.

Do Svratky jsme přejeli přímo z Krušných hor. Za týden, který jsme na Svratecké chalupě strávili se tam vystřídala celá řada rodinných příslušníků. První víkend rodiče od Markét, pak do úterý Klárka s Gabkou a od středy do dalšího víkendu kompletní Třinecká posádka. Konečně jsem se podíval do zámku ve Žďáru nad Sázavou. Prošli jsme si to s Leškem během dvou hodin, kdy se zbytek rodiny koupal na místním bazéně. Vůbec jsem netušil, že zámek, kolem kterého jezdíme takové roky autem, je tak rozsáhlý a krásný. Bazilika je obrovská a nestačil jsem koukat. Poslední den před návratem do Brna bylo nádherně a tak jsme vyrazili do Toulovcových Maštalí. Cestou jsme se stavili ve zvířecí záchranné stanici Pasíčka, kde se starají o zvířata, která se jim nepovedlo navrátit do volné přírody - mají tam rysa, sovy, veverky nebo lišky. V Maštalích jsme tentokrát zvolili novou trasu a některá místa jsme procházeli poprvé v životě. Došlo i na čvachtání v potoce. V polovině trasy nám to akorát vyšlo na zastávku ve Vranici, kde stojí vyhlášená trampská hospoda. Někdy tam obsluhují kámoši, ale tentokrát tam nebyli. Vyšlo nám to krásně.

Do Svratky jsme přejeli přímo z Jeseníků, kde jsme tábořili na chatce Božence. Zůstali jsme tři dny a většinou času jsme proflákali. Maty s Adélkou byli přímo posedlí trampolínou a v kombinaci s malým bazénkem si naprosto vystačili. Já jsem si každý den dal padesát kiláků na silničce a zjistil jsem, že je to snad i hezčí než jezdit po lesích na horském kole. Provoz mimo hlavní tahy je minimální a díky loukám a dalekým výhledům má člověk pořád na co koukat. Nádherný kraj a spousta nových míst, které jsem za ty tři dny projel. Musím teda uznat, že je to tady trošku kopcovatější a kilometry nenaskakují tak rychle jako jinde.

Je konec května, ale počasí je aprílové. Střídá se déšť, sluníčko a pořád je zima. Abychom alespoň na chvilku vytáhli paty z Brna, zajeli jsme na jednu na chalupu do Svratky. Z kůlny jsme vyhrabali starý gril a ke klasickým špekáčkům jsme přidali hermelín.

Jarní prázdniny našich dětí jsme původně plánovali celé ve Svratce, ale počasí nám moc nepřálo. Tož alespoň na pár dní. Jeli s námi Hudečkovi a pobyli jsme na chalupě necelé čtyři dny. Zažili jsme sluníčko a teplo, zimu a hustou chumelenici, sníh, bahno, led i suchou louku. Snažili jsme si to užít, protože po návratu do Brna budeme na tři týdny zavřeni doma. Tak si to přeje naše vláda.

Byla tady poslední šance podívat se tento rok na chalupu ve Svratce. Pak se vše zazimuje a dá se zase až na jaře. Navíc všude řádí covid a každá příležitost jak vypadnout někam ven je třeba využít. Myslím, že jsme trefili ten správný čas, kdy mají stromy nejhezčí barvy. Když do toho ještě zasvítí sluníčko, je to nádhera. Podzim jsem měl vždy ze všech období nejraději a tyhle slunečné žlutooranžové dny jsou to nejlepší co v přírodě znám. Jeden den svítilo sluníčko a s dětmi jsme objeli kolečko kolem Devíti skal, pod kterými je těch žlutých stromů nejvíce. Taky jsme začali v lese stavět úplně nový domeček. Tentokrát na lepším místě a poctivě. Z Matýska už je velký pomocník, sekerou a mačetou se ohání jak zkušený zálesák. Během chvilky zvládne přesekat i patnácti centimetrový kmen. Je po mně. A protože mám rád i ponuro a mlhavo, vyrazil jsem v pondělí, kdy se nikomu ven nechtělo, na kolo sám. Mrholilo, byla zima a mlha, ale to mi vůbec nevadilo. Naopak. Objel jsem kolečko po skalkách v okolí a krásně jsem si to užil.

Na začátek podzimu jsme se zajeli podívat do Svratky. Listí žloutne, ochlazuje se, stmívá se brzy a příroda začíná být taková, jakou ji mám nejraději. Chystali jsme dřevo na zimu a kromě poflakování jsme trošku jezdili na kole. V sobotu jsme jeli kolečko kolem rybníka Svratouch, do kterého chtěly děti vlézt. Naštěstí se koupali jen Adélčini petshopáci. Po návratu do Svratky jsme s Adélkou přihlíželi zajímavému dění v parku u místní sokolovny. Na provizorním pódiu tam hrály místní funkové kapely a byl tam i jeden velice povedený fanoušek. Pro Áďu velký zážitek. V noci jsem vyrazil na kolo, abych si pomalu zvykal na zimní režim plný temných studených vyjížděk. Foukal silný vítr, svítil měsíc a byl to velký zážitek. V neděli bylo nádherně teplo a slunečno a tak jsme cestou do Brna objeli na kolech Pilskou nádrž a dopřáli dětem hodně času na sportovišti plném různých atrakcí. Parádní místo pro děti.