Modrý Pavouček

Byla to taková podivná akce - pětset kiláků v autě po zmrzlých silnicích hrozné, noční výstup na Vysokou holi, hodina a půl focení v mrazu, inverzní mraky, výhled na Beskydy, Fatru a Tatry, ztracená čelovka, snídaně na Ovčárně, třikrát Sviní důl. Ale stálo to za to.

Po třech týdnech se vrátila zima a s ní oddílová akce Divoký důl. V sobotu se lezlo a v neděli šla většina na skialpy - doliny pod Vysokou holí patřily opět jenom nám, a že nás tam tentokrát bylo …

Do poslední chvíle jsem Tomáškovi nevěřil, že by se už dalo. Co? No přece vyrazit na skialpy do Jeseníků. A najednou šlapeme stopu po kolena ve sněhu a člověku to pořád nedochází. Je to tady. První skialpy. Účastníci zájezdu: Ricardo a Giťule, Zbyňa a Maťa bez rukavic, všichni čtyři Povidláci, Jituš s Arnoštkem, Milouš star, Pidiondra v oranžovém, David bez foťáku, Igorek bez jumaru, několik kamzíků, snad jsem na nikoho nezapomněl.

Místo do Tater jsme na poslední chvíli zamířili do Jeseníků. V sobotu bylo škaredě a na hřebeni byla hrozná mlha, zima a vítr. Důkazem budiž naše neobvyklé počínání na vrcholu Velkého Máje. Při hledání tyčí se nám povedly dvě kolečka což jsme si uvědomili až při křížení našich stop (poprvé jsme nevěřili, že stopy jsou naše). Při třetím kolečku jsme pak úplnou náhodou narazili na tyče, ale byli jsme tak zmatení, že jsme i tak nevěděli, kterým směrem se dát. Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, jak snadné je vrátit se chůzí “přímým směrem” během několika minut na výchozí místo.

Úžasné nebe, slunce, sníh, lidi kolem, není co dodat … Saša Peak, potom kopec naproti němu, Vysoká hole a Sviním dolem domů. Pár fotek najdete ještě tady u Toma

No toto trvalo s tím sněhem. Lyžovačka ve Sviním dole a okolí.

Tak jsme zase jednou vyjeli do Jeseníků i přes špatnou předpověď počasí. Tentokrát se ale pánové meteorové nemýlili. V našem týmu (já, Zuzka, Milouš a Igor) se několikrát začala šířit trudomyslnost a skoro jsme se sbalili a jeli domů. Je pravda, že ťapkání na lyžích v dešti a mlze morkým sněhem není pro některé to pravé, ale i tak bylo na horách pěkně. Zvláště bych pak vyzdvihl výkon na hřebeni, kde se nám ve velké bílé tmě podařilo jako zázrakem najít tyče a boudu, od které se jezdí Sviní důl. Obvyklý azimut 45 stupňů, který je v takovém počasí k nezaplacení taky nezklamal. Nedělní výlet na Švýcárnu bych nenazval jinak než ukázkovým završením série na počasí škaredých víkendů. Počasí tentokrát opravdu kralovalo. Už jsem si připadal jako ten Motýlek, kterému se nedařil jeden útěk za druhým, ale nikdy se nevzdal. Dole regulérně pršelo, všichni jsme byli regulérně promočení a návrh jít až na Praděd byl regulérně zamítnut. Ale i tak … I`m going, I`m playing