V úterý večer jsem nabalil dodávku a vyrazil na sever. Pozdě v noci jsem zaparkoval na svém oblíbeném plácku nad Šléglovem. Ticho, tma, klid. Ráno bylo krásně, dole v údolí mlha, běhal jsem s foťákem po loukách kolem auta. Plán na středu byl projít část Rychlebského hřebene a posbírat značení z běžeckého závodu Zapomenuté hory, který se tam konal o víkendu. Přejel jsem na stejné místo jako jsme byli před dvěma týdny - Novy Geraltow. Šel jsem po silnici do Bielic a pak nahoru na hřeben. Přes Kovadlinu a Špičák, kde jsem sbíral značení, jsem došel na Hraničky. Hezky se to spojilo s výletem, který jsme tady šli s dětmi, takže mám tento rok v nohách velkou část Rychlebského hřebene. Večer jsem se stavil na chvíli za Bárou do Javorníku a na noc jsem zakotvil na sedle Travná. Ráno jsem přejel do městečka Bystrzycia Klodska. Chtěl jsem se tam podívat už hodně dlouho. Nalákal mě úžasný film “Přes kosti mrtvých”. A taky jsem se dlouho chystal do pohraničí Orlických hor. Povedlo se obojí. Na kole jsem po polské straně projel dlouhý úsek podél hranic - na jedné straně Orličky, na druhé Gory Bystrzyckie. Tam se budu rozhodně vracet. Chvílemi jsem si připadal jako ve Skandinávii. Závěrečný sjezd do Bystrzyce byl smrtelně mrazivý. Celý den byla zima, ale rychlá jízda z kopce, podél potoka v zastíněném údolí, která neměla konce, to byl očistec pro mé ruce bez rukavic. Rozmrzl jsem až v autě v cíli. Do Čech jsem přejížděl přes přechod Adam, zajímavé místo.
Číst dál ...
Krásný víkend s Markét a dětma v Rychlebských horách. Měl jsem původně hrát malý koncert s Tomem a Janou v Nové Senince, ale Tom si rozřízl nohu a z hraní sešlo. O to více času jsme mohli strávit na zajímavých místech. Z pátku na sobotu jsme přespali na mém oblíbeném místě nad Šléglovem. Ráno jsme ve Starém městě dokoupili zásoby a snídali jsme v mlze na Kladském sedle. V Polsku už ale bylo krásně slunečno. Prošli jsme se na Hraničky a kus po hlavním hřebeni. Bylo nádherně barevno, teplo, sluníčko svítilo a nikam jsme nemuseli spěchat. Ke konci už všichni remcali jak je bolí nohy a jaký mají hlad. Pro auto jsem poslední tři kiláky došel sám (ještě že tak, odhad byl kilák a děti by mě rozcupovaly na kusy). Večeři jsme si udělali na sedle Travná a nakonec jsme tam zůstali i na noc. Ta volnost , kterou jsme s bydlíkem získali je úžasná. Pořád si na to nemohu zvyknout. V noci byla hodně zima, obzvláště Adélce, které Mates vyměnil deku za tenkou, aniž si toho kdokoliv všiml. Zatopili jsme a bylo vyřešeno. V neděli jsme vzhledem k únavě dali jen dva krátké výšlapy. První do Račího údolí, ve kterém nešlo minout tančírnu - opravdu zázračné místo, které vstalo z mrtvých. Druhý k Nýznerovským vodopádům. Pak už jen oběd v Rychtě v Lipové (díky Maky) a cesta domů.
Číst dál ...
Hlavním cílem výpravy byla návštěva Karla Začala v Krnově. Jel jsem si zkusit zahrát na javorové dobro, nad kterým přemýšlím už pěkných pár let. Vše dopadlo dobře a výprava pokračovala směr Jeseníky a Staroměstsko. Z Videlského sedla jsem vyběhl (doslova) na Švýcárnu a prozkoumal jsem další část loveckého chodníku, který jsme procházeli nedávno s Matýskem. A koukl jsem se i k Vysokému vodopádu, u kterého jsem byl kdysi jednou v hlubokém sněhu, s mačkama a cepínem. Cestou k autu jsem pěkně zmokl. Po setmění jsem přes Jeseník a Ramzovou přejel k na své oblíbené místo nad Šléglovem. Pršelo, fučel vítr, v dodávce teploučko a sucho. Uvařil jsem si večeři a dlouho do noci poslouchal Stalkera (geniální audio kniha). Čekal jsem jestli neuslyším jeleny, kteří tady v říji bývají, ale nic. Asi se jim nechtělo do deště. Ráno jsem dlouho spal a celé dopoledne jsem se pak toulal po okolních loukách, kapličkách a hřbitovech. Sem se budu vždy rád vracet.
Číst dál ...
