Modrý Pavouček

Poslední z hudebních víkendů, který ukončil letní koncertní sezónu. Snad teď bude více času na kolo, hory nebo chalupu. Už mi to chybělo. Hrálo se v centru Čebína, kde kamarád, místní starosta, pořádá festival Čebínská stodola. Kolem šesté jsme odehráli s SKBandem a pozdě večer jsem odehrál poslední koncert s kapelou Horizont. V neděli jsme chtěli na Pernštejn, ale bylo vyprodáno. Stejně jsme tam ale vyrazili a prošli jsme se po okolí. Nad Nedvědicemi jsme objevili krásné louky. Matýsek stávkoval, šli jsme jen tři.

Nenápadně se nám na jeden víkend nasbíraly tři akce. Začínali jsme v pátek večer na náměstí Svobody v Brně. Hráli jsme pro nezainteresované publikum a vypadalo to, že se to lidem líbilo. Na hodinu a půl dlouhé hraní nejsme zvyklí, ale hrálo se dobře. V sobotu jsme přejeli do Hradce nad Moravicí na festiválek našeho kámoše Azbesta. Pokračovalo se jamováním dlouho do noci. Potěšili nás Dudovi, kteří nás pozvali v neděli k sobě domů na řízky. Pak jsme pokračovali do Metylovic do Bluegrass Theatre, který vybudoval Lukáš Karlický a stará se, aby v Beskydech zněla muzika co máme rádi. Po dlouhé době jsem hrál i pro mamku s taťkou, bylo fajn, že se přijeli podívat. Do Brna jsem se vrátil tak unavený, že jsem souhlasil, že výjimečně půjdu na Matýskovy třídní schůzky. Seděl jsem v lavici, poslouchal, líbilo se mi jak to mají ve škole zařízené.

Náročný týden a zejména víkend. Zvládl jsme odehrát čtyři koncerty a na další dva jsem se byl podívat. To vše v pekelně horkém počasí. Podíval jsem se při tom do Sedlece, vesničky kousek za Mikulovem. Na Klajdovku, která stojí nad Líšeňským lomem a je z ní krásný výhled na celé Brno. Taky do Valtic, které leží kousíček od Lednického parku, který máme rádi. A taky do Luk nad Jihlavou, kde zřejmě vstává z popela tradice bluegrassových koncertů v místní hospůdce. Hrála tam poloamerická kapela a bylo zajímavé poslechnout si jak bluegrass hrajou kapela s pravými američany. Všechno to harcování se mi ale bohatě vrací, je to velká zábava.

Týden plný rekordních teplot trávily naše děti na táboře u Domanína na Vysočině. Jeden víkend jsme je tam zavezli, druhý vyzvedli. Oba víkendy jsme s Markét strávili ve Svratce s Hankou a Františkem. Já jsem si první víkend odskočil do Habří, kde jsme si u místních statkářů Andreji a Dušana dali s kapelou zkoušku a večer odehráli koncert na festivalu v Chlumku, nedaleko Jihlavy. Přes týden jsme byli v Brně a snažili se přežít. Dal jsem si pár vyjížděk na kole do Krasu, ale moc jsem si to neužíval. Kajak na přehradě byl v tom teple lepší volbou. Poprvé jsem objel celou přehradu podél břehu, až do Bitýšky ke splavu. Děti tábor zvládly úplně v pohodě. Dokonce se prý v noci klepaly zimou. A my měli obavy jak tam trpí a nemůžou kvůli vedru usnout.

Logisticky náročný víkend se odehrál na několika místech severně od Brna. Markét odjela s kámoškama do Jeseníků a já jsem se snažil stihnout dvě vystoupení se dvěmi kapelami a zároveň se trošku postarat o Matáska a Adélku. V pátek jsme odehráli se Svaťa Kotas Bandem v Chudčicích dvojkoncert s Trapery. Ten pocit, když za mnou přišel Robert Křesťan, podal mi ruku a řekl Ahoj, to je velice velká pocta. Nikdy jsem si nemyslel, že dojdu s hraním tak daleko. V sobotu jsem musel cestovat dál - do malé vesničky Věžná, která leží v nádherné krajině nedaleko Pernštejna. Tam, ukrytý mezi loukami a kopečky, se konal malý festival “Věženská bouda”. Krásné místo, super lidé, domovská atmosféra, je zázrak, že někdo takovéto akce pořádá. Držím všechny palce do dalších let. Abych dětem svoji nepřítomnost vynahradil, zašli jsme si v neděli do města na dobroty a pak jsme se rychle přesunuli do Moravského krasu. Konečně jsme vyrazili do Punkevních jeskyní. Projeli jsme si okruh, jehož součástí bylo půl kilometru jízdy na lodičkách. Líbilo.

Prodloužený víkend začal v Hodoníně. V přístavišti jsem na “Jez Festu” odehrál jsem dva koncerty po sobě, jeden s Horizontem a druhý se Svaťa Kotas bandem. Bylo to jedno z nejlepších hraní za poslední rok. Markét s dětmi dojeli vlakem a taky se účastnili. Přespali jsme přímo v přístavišti a druhý den vyrazili směr Bílé Karpaty. V sobotu jsme šli na nejvyšší vrchol - Velkou Javorinu. Výhledy nádherné, ale chození po lesích nás moc nebavilo. Příště bereme kola. Spali jsme na krásném místě s úžasným výhledem. Večer jsme s Markét zašli na pivo do přilehlé hospůdky a celkem vtipně jsme se dozvěděli, že za spaní je třeba platit, ale paní byla shovívavá a domluvil jsme se na dvou stovkách. K tomu nám přidala balík sladkostí pro děti. Pár metrů od auta spal na zemi starý pán, kterého jsme potkali i na Javorině. Skoro jsem mu záviděl. Ráno jsme zevlovali v autě. Vyrušil nás pán, který zaparkoval vedle nás, nechal puštěný motor, otevřel okýnka a velice hlasitě pouštěl přenos nějaké mše z kostela. Šli jsme se pak projít kolem Žítkové, je to nádherné místo. Do Bílých Karpat se musíme vrátit, nějak jsme na ně pozapomněli.

Matýsek byl nemocný a vypadalo to, že jarní prázdniny prosedíme doma. Nakonec to ale přece jen vyšlo a na pár dní jsme se přestěhovali do Třince k našim. První dva dny jsme lyžovali v Polsku. Podívali jsme se na naše oblíbené svahy na Zlotem Gruni a ve Szczyrku. Bohužel nám to zase vyšlo tak, že byly v Polsku prázdniny a všude bylo hodně lidí. Příště nebrat. Já jsem si na jedno odpoledne odskočil do Zlína odehrát koncert v Zelenáčově šopě. Bylo to příjemné potkat tolik známých lidí, kteří se na naše hraní přišli podívat.

Tradiční podzimní akce. Tentokrát jsem v Boskovicích strávil celý víkend od pátku až do neděle. Hrálo se v podstatě pořád, celé noci i dny. Na pódiu jsem se tentokrát strávil skoro tři hodiny. Odehráli jsme vystoupení s Horizontem, Svaťa Kotas bandem a na pár skladeb si mě pozvali ještě Early Times. Bylo to krásné - spousty kámošů, ponurá podzimní atmosféra a teploučko v autě (venku bylo sedm pod nulou).

V Habří U Statkářky se v sobotu konala vernisáž fotek Kamila Škrovánka. Moc pěkně nafotil festival Zpátky v trapu, který se na stejném místě konal v létě. A tak jsme si se Svaťa Kotas bandem zahráli v Habří podruhé. Tentokrát ve velmi komorní atmosféře. Líbí se mi, že někdo v dnešní době najde odvahu a sílu dělat něco jen tak pro lidi, pro kulturu, pro dobrý pocit. Dík za to posílám Janě, Andrei, Dušanovi a dalším pomocníkům. V neděli jsem se v Habří objevil podruhé, tentokrát na kole. V rámci mého projektu “Poznej zemi, ve které žiješ” jsem projížděl krajinu na západ od Bobrůvky. Podzim je tady, přichází chlad, pošmourno, tma, chci být co nejvíce venku.

Velice hektický konec týdne. S Janou jsme zajeli na noc k Michalovi na Valangy. Potřebovali jsme něco nazkoušet, snad to dopadne dobře. Pak rychle do práce. V sobotu hraní na Čebínské stodole a hned po hraní rychlý přesun na Staroměstko, kde Ládin pořádal horskou oslavu. Tam jsem nemohl chybět. Vybraná společnost, lidé, se kterými se vidím jednou za rok. Dokud se takové akce dějí, je svět ještě trošku v pořádku. V neděli dost pršelo, ale zvládl jsem krátkou prochajdu na schovanou obec Kronfelzov a do Medvědí rokle, ve které stojí má oblíbená kaplička