Modrý Pavouček

Velice hektický konec týdne. S Janou jsme zajeli na noc k Michalovi na Valangy. Potřebovali jsme něco nazkoušet, snad to dopadne dobře. Pak rychle do práce. V sobotu hraní na Čebínské stodole a hned po hraní rychlý přesun na Staroměstko, kde Ládin pořádal horskou oslavu. Tam jsem nemohl chybět. Vybraná společnost, lidé, se kterými se vidím jednou za rok. Dokud se takové akce dějí, je svět ještě trošku v pořádku. V neděli dost pršelo, ale zvládl jsem krátkou prochajdu na schovanou obec Kronfelzov a do Medvědí rokle, ve které stojí má oblíbená kaplička

Víkend s kapelou v České Kanadě. Úžasní lidé tam na samotě pořádají malý soukromý festival, kam pozvou pár kapel a publikum tvoří jen rodiny a několik místňáků. Spalo se venku, celý den hořel oheň, hrálo se v obrovské stodole, byl to pro mně velký zážitek. Kromě nás hráli i Popojedem a Early Times, takže všude bylo plní kámošů z Brna a okolí. Hrávalo se dlouho do noci. Oba dny bylo krásně a ve volných chvílích jsem se proháněl na kole po okolní krásné krajině. Nedělní dlouhá vyjížďka po České kanadě mě celkem potrápila. Na vině bude ta neprospaná nedělní noc a zbytky alkoholu v krvi. Ve Slavonicích se mi po místní tortile udělalo špatně a dostat se těch čtyřicet kilometrů zpátky k autu bylo nic moc.

Deštivý víkend. V sobotu jsme zajeli se Svaťa Kotas Bandem zahrát do Ivančic na pouť. Přišlo si nás poslechnout málo lidí, hráli jsme první a navíc pršelo. V neděli jsme se vydali do jeskyně Balcarka. Jezdil jsem kolem ní lézt na skály, teď kolem jezdím na kole, ale nikdy jsem v ní nebyl. Tak jsme to teď prošli s Maky a dětmi. Krásná jeskyně, rozhodně doporučujeme. Navíc není problém sehnat lístky, není třeba kupovat rezervace dlouho předem tak jako do Punkevních jeskyní.

Hraní na prvním ročníku festivalu “Zpátky v trapu”, který zorganizovala Janča s Anderou v Habří. Malinká vesnička v údolí říčky Bobrůvky. Kdysi se v celém údolí hodně trempovalo a právě tady údajně Trapeři kdysi vznikli. Všichni se báli, že přijde málo lidí, ale dopadlo to více než dobře. Bylo plno. Sešlo se hodně pamětníků a bylo zajímavé sledovat jak staří lidé vzpomínají. Holky udělaly pěkné nástěnky, mám je vyfocené. Hrála Loes s Honzou, po nich my se Svaťa Kotas Bandem a nakonec Trapeři. Velké díky hlavním organizátorům - Janě, Andreji, Dušanovi, paní Prudilové. Jsem rád, že se to povedlo a černé vize se nesplnily.

Vypadá to, že se dal Svaťa Kotas band zase dohromady. V trošku jiném složení, ale duch kapely snad zůstane zachován. Rychle jsme nacvičili hodinové vystoupení a tento víkend jsme odehráli první koncert. Country festival Asi Tak se konal v zámeckém parku ve Velkých Opatovicích. Skoro jsme umrzli, teplota klesla na pět stupňů. Ale bylo fajn stát opět, po pár letech, na pódiu s Jančou a Svaťou. Tak snad se kapele bude dařit. Jdu cvičit, v červenci nás čeká náročný koncert.

Poslední koncert sezóny v Mohelnicích. Bývalý Mohelnický dostavník se teď jmenuje FoklFest. Je to obrovský festival, hraje se na dvou scénách, všude je spousta stánků, lidí, stanů, aut … takový pěkný mumraj. Hráli jsme v hlavním čase, hned po skvělé dvojce “Zenkl and Kozák”. Není to moc příjemné, když člověk hraje po někom tak dobrém. Tentokrát jsem nedomyslel oblečení a na pódiu mi byla hrozná zima - ta světla co vždy tak hřejí byla hodně vysoko a nehřála vůbec. Tentokrát je výjimečně k dispozicí i záznam celého vystoupen í. V noci po hraní jsem frčel do Svratky hledat foťák, který jsem ztratil. Zázrak, foťák se našel, ležel na zemi před chalupou, nikdo ho za tři dny nevzal. To jsem si oddechl. Byl hodně drahý.

Jednodenní rodinná akce v Lukách nad Jihlavou, kde se konal malý festiválek Whiste Stork pořádaný Kamarády Balkánského ranče. Bylo vedro, děti se trošku nudily, ale hrálo se krásně. A navíc, chvíli po nás nastupoval Roman Horký s Kamelotem, škoda, že jsme museli jet domů. Ale prý jsme se líbili více než Kamelot.

Akce, která by se dala nazvat “Co se dá stihnout za jeden víkend”. V pátek jsme se s dětmi přesunuli k našim do Třince. V sobotu dopoledne jsme se s Markét vydali na Slovensko. Přes Žilinu a Bánskou Bystricu jsme, naštěstí bez kontrol na hranicích, dorazili do Španie doliny - místa konání festiválku Špangrass Fest. Já jsem rovnou naběhl na zkoušku s kapelou, ale v podvečer bylo dost času na procházku. Kdysi se všude kolem těžil cín a okolní kopce jsou prošpikovány štolami. Jedna z nich dokonce vede skrz kopce do sousední doliny - kdysi se to prý dalo projít za 45 minut (po modré značce horem to je přes dvě hodiny). Večer jsme s SK Bandem odehráli vystoupení jako hlavní kapela večera. Vtipný byl pán, který se během vystoupení dostal na pódium a museli ho polonásilím odvést, chystal se skočit do publika. Zázemí pro muzikanty bylo super, dostali jsme guláš, špízy, pivo, samé dobroty. Druhý den jsme s Loes vyrazili na výlet. Popojeli jsme autem do Starých hor a šli nekonečným stoupáním na Majerovu skálu. Úžasné místo. Nakonec jsme stihli konec narozeninové oslavy u našich i vlak na Třineckém nádraží, kterým Loes pokračovala do Prahy. V neděli večer jsme byli zpátky v Brně. Uff. Prostě akční víkend.

Páteční vystoupení v Bluegrass Theatre v Metylovicích jsem spojil s výpravou na kole do Beskydských kopců. Hráli jsme v pátek večer a po koncertě jsem dojel k našim do Třince přespat. Hned ráno jsem vyrazil na kole směr hory. V plánu byl průzkum několika neznámých míst. Především jsem se chtěl podávat na Gruň. Tak známé místo a já tam nikdy nebyl. A taky mě zajímala část hranice mezi Bumbálkou a Bílým křížem.

Když jsem před čtyřmi lety začínal hrát se Svaťovou kapelou, měli jsme první vystoupení právě na tomto malém festiválku. Bylo to tehdy mé první veřejné vystoupení vůbec a dost jsem to prožíval. Hraje se v přírodním areálu za stylovou indiánskou hospodou U posledního mohykána a všude kolem jsou louky a lesy. Tentokrát hodně pršelo a tak, stejně jako na všech festivalech, bylo všude plno bahna a vody. Hraní bylo fajn, lidem se to líbilo, dvakrát jsme přidávali. Do galerie jsem tentokrát přidal pár fotek Zdeňka Koutného, který nám udělal pár krásných fotek.