Modrý Pavouček

Do Orliček jsme zajeli jen na jednu noc, ale i tak jsme toho stihli hodně. Pěšky jsme došli na Suchý vrch, užili si kroupy a bílo v lese, projeli jsme na kolech celý červený singletrail (nejdelší na Suchém vrchu), koukli jsme se na Boudu (byť bez prohlídky), zahráli jsme si na kytary, ale hlavně, vyzkoušeli jsme novou atrakci. Káď horké vody pod širým nebem. Je to úžasné, pro děti i pro dospělé. Seděli jsme tam s Peťou potmě, popíjeli becherovku, nad hlavou nebe plné hvězd, do toho vůně kouře z kamen. Větší romantika už snad ani neexistuje.

Adélčin pád z prolejzačky pár hodin před odjezdem do Chorvatska nám pěkně zamíchal s plány. Místo moře musela zůstat Áďa doma a tak jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. První zastávka byla v Novém Městě na Moravě, kde jsme projeli tři traily (modrý, zelený a fialový). Na příště jsme si tak nechali žlutý a červený (určitě se vrátíme). Spali jsme na chalupě ve Svratce. Zvláštní pocit být tady jen ve dvou lidech. Další den pršelo a pršelo. Zajeli do Žďáru na bazén a večer, když se počasí trošku umoudřilo, jsme stihli rychlý výpad do Svratouchu k rybníku. Dobrá akce to byla. Jo, a každý večer jsme si dali jeden díl Godzilly. Matýsek byl nadšený.

Nečekané zdravotní komplikace (Matýsek švihl Adlélku klackem přímo do oka) vedly k tomu, že jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. Cíl by jasný - Rychlebské stezky. Dorazili jsme pozdě v noci a užívali jsme si pohodlí obrovské postele. Je to fakt pohoda přijet a nemuset stavět stan ani hledat rovné místo. Ráno jsme vyrazili na nejlehčí trail - Podél Černého potoka následovaný Trailem Českých lesů. Líbilo se nám to hodně. Jeli jsme pomalu, dělali jsme zastávky a zpět na základu jsme to stihli pěkně na oběd. Jídlo tam vaří vynikající. Tohle místo můžeme jen doporučit a sami se sem tento rok určitě ještě vrátíme.

Ze Svratky jsem utekl na jeden den a noc na Boženku. Přivezl jsem si kolo a celý den jsem jel po kopcích bez velkého plánování. Nejdříve přes Paprsek na Smrk, pak dolů úžasným sjezdem kolem Sokolích skal až do Žulové. Dobloudil jsem k Rychlebským stezkám, které byly zavřené (jeden zákaz od správců, druhý od Českých lesů), ale z části jsem je stejně projel. Původní plán na cestu přes Rejvíz jsem musel zavrhnout a z Jeseníku jsem začal stoupat na Šerák. Kopce mě v poslední době hodně baví a tenhle stál za to, převýšení kolem kilometru. Na Šeráku jsme se sešli s Ladinem a Zitou, kteří běželi z Boženky jinou cestou. Dorazili nahoru asi minutu po mně, neuvěřitelná náhoda. Dali jsme nějaké dobroty, pivo a hurá zpátky. Byl jsem trošku nejistý z cesty dolů - potřeboval jsem na stranu k Ramzové. Varianta sjezdovka se ukázala jako správné řešení, za pár minut jsem byl dole v sedle a stoupal na pláně nad Ostružnou. Je to nádherný kraj, moc dobře vím proč sem jezdím. Z bývalé vesničky Kronfelzov jsem sjel dolů a vybojoval poslední velké stoupání na kopec Větrov a k Božence. Hodinu po mně dorazila Zita s Ladinem a za další hodinu Martin Vitásek s Luckou. Pak už jen oheň, dobroty, pivo, víno, slivovice, dobrá společnost, trošku muziky a před druhou do hajan. Nádhera.

Den po Pálavské výpravě přejíždíme do Svratky. Pod Drátníkem jsme objevili super hospůdku, jmenuje se U Kolouška a vaří tam samé dobroty. Po tom co jsme zavrhli Bukáčka, je fajn mít náhradníka. V neděli jsem klukům dělal kyvadlovou dopravu na signgle trailech - vysadil jsem kluky u lesa nad Vlachovicemi, sjel autem dolů, nabral je i s kolama a zase nahoru. Takhle několikrát dokola. Všem se to líbílo, akorát Mára trošku prskal, protože se do auta nevlezl a šlapal to vždy i nahoru.