Orličky 2024

Cestou ze Suchého vrchu
Letos jsme do Orliček přijeli v novější sestavě. Přibyl David na kytaru a Vítek na mandolínu. A protože se tentokrát nechtělo Markét a dětem, vzal jsem si kolo a přes den jsem jezdil. Obě vyjížďky po okolí byly super. Kolem obce Cotkytle se dají najít hodně zapomenutá údolí a staré domy. Takové klasické Sudety. Celá akce byla opět fajn. Počasí vyšlo na jedničku, hrálo se dobře, přišla spousta lidí z okolních chalup. Mám radost, že to Peťa pořád dělá. Díky.

Číst dál ...

Apalucha v Orličkách

Ze Sudetské chaloupky
Víkend v Orličkách bez Markét, která si na kole drandí v daleké Provence. Shodou okolností je tam i Peťa bez Lucky, takže je z toho Apalucha jako vyšitá. V sobotu jsme se šli projít po hřebeni Hanušovické vrchoviny. Konečně jsem se podíval na vrchol Jeřáb. Bylo hodně teplo, dětem (Adélkám) se moc nechtělo a tak jsme slibovali hory doly, jen abychom už došli na Severomoravskou chatu. To bylo překvapení, když nám oznámili, že jim nejde proud a mají jen polévky a zeleninový salát. Na ten salát jsme se zeptali a prý je to směs různé zeleniny (aha, to nás opravdu nenapadlo). Když jídlo donesli, byly to těstoviny s kuřecím masem. Nakonec ale bylo všechno jídlo moc dobré a odcházeli jsme spokojení. V Orličkách jsme napustili káď a začali topit. Pozdě v noci jsme pak s Peťou seděli v horké vodě, koukali na měsíc v úplňku a byli spokojení.

Číst dál ...

Vysoký potok a Pohořelec

Kaple nejsvětější trojice
Hlavní cíl naší víkendové výpravy byl starý dům na prodej nad obcí Vysoký Potok. Hledání nemovitosti nebo pozemku v Jesenickém pohraničí pořád pokračuje. Cestou do Sudet jsme vyslyšeli dva malé hladové krky a najedli jsme se v Králíkách v restauraci U Lípy (moc dobré). Obhlídku domu jsme spojili s procházkou na hřeben a po okolních lesích. Nahoře stojí krásná kaple, ale bohužel je hřeben dostupný autem po asfaltce a hlučný provoz nám trošku vadil. Kolem Severomoravské chaty jsme jen prošli a zpátky jsme šli mimo cesty lesem. Chudáček Adélka dostala žihadlo od nějaké velké potvory, kterou nikdo neviděl, ale muselo to být něco hrozného. K autu jsme ji museli donést na rukou a na zádech. Dům ani místo se nám nakonec moc nelíbily, budeme hledat dál. K večeru jsme přejeli do Svratky, kde jsme přespali a druhý den konečně došlo na slibovaný bazén. Ten ve Žďáru máme fakt rádi, pro děti ideální místo, málo lidí, od Svratky kousek.

Číst dál ...