Na jarní prázdniny jsme se dlouho těšili. Osud nám ale opět nepřál. Adélka s Markét onemocněly a počasí onemocnělo taky. Místo sněhu z nebe padala voda sníh aby člověk hledal s lupou. Do Orlického Záhoří jsme tak odjeli sami s Matýskem. Bydleli jsme týden na chatě Luna. Špatné počasí naštěstí vyvážili lidé, kteří se v chat na jaráky tradičně potkávají. Večírky se protahovaly do ranních hodin, ale přes den jsme se s dětmi snažili něco podnikat.
Číst dál ...
Na hřeben Orliček jsem se chystal dlouho. Vyrazil jsem v posledních dnech pěkného počasí. Spal jsem na Božence, poprvé úplně sám. Na kole jsem vyjel z Králíků, aby to nebylo tak daleko. První půlka cesty patřila celému hřebeni Orlických hor. Není to nic co bych musel jezdit víckrát, žádné výhledy, spousty asfaltek, jsou hezčí cesty po horách. Ale ten návrat zpátky po Polské straně, ten mě neomrzí nikdy. Jede se z kopce podél Divoké Orlice, kolem krásná příroda, domečky, staré kostely, křížky, kapličky. V závěru už mi trošku docházel dech. Počasí bylo pěkné až moc a sluníčko ze mě vysávalo energii. Došla mi voda a asi jsem měl i nějaký lehký úpal (nebo úžeh). Večer na Božence, před odjezdem domů, jsem asi hodinu poslouchál jeleny v říji. Pěkná tečka.
Číst dál ...
Další týden a půl doma s chřipkou. Tento rok se na mě různé bacilly pasou jedna radost. Počáteční znechucení z pracovní neschopnosti a s tím spojené povinnosti nehnout se týden na krok z bytu sice na chvilku vystřídal záblesk nadšení ze té spousty času, kterou můžu strávit jen čtením a cvičením na dobro, ale koncem týdne už jsem toho měl dost. Když zavolal Mára, neváhal jsem ani chvilku. V neděli ráno nakládáme kola a vyrážíme směr sever - Orlické hory. Cestou baštím antibiotika, piju horký čaj s citrónem a odhaduju své síly.
Číst dál ...
