Modrý Pavouček

Dnes, v neděli, jsem se rozhodl pro poslední denní výpravu do města. Naplánoval jsem si trasu po západním pobřeží. Zbytek naší Evropské posádky měl v plánu ochutnávky vín někde v údolích na severu nad městem. Část cesty jsme měli společnou a tak jsem se odvezl autem ke Golden Gate parku, tam jsem se vysadil a předal řízení panu Hugovi a jeho společníkům :-). Cesta k parku se díky navigátorovi Hugovi malinko protáhla a musel jsem si vyslechnout nesmyslné a stresující varování o problematickém vstupu do parku. Oddechl jsem si, když jsem zůstal stát na chodníku úplně sám a viděl vzdalující se kufr našeho auta. Skoro třicet nad nulou, modré nebe, vůně oceánu a volnost, paráda.

Celou sobotu jsem proležel v posteli. Pršelo od rána až do večera a ještě i celou noc. Ráno jsme vyrazili do města a abych dohnal proflákanou sobotu, naplánoval jsem si velký okružní trek. Prošel jsem si znovu Castro district a po Market street jsem se dostal mezi obrovské mrakodrapy. Vždy jsem chtěl vědět co je mezi nimi, jak to vypadá na zemi. Nic moc. Všude plno bezdomovců, lidí málo. Jeden amík mě zastavil a hustil do mě co všechno musím vidět a vůbec nedbal na to, že se na něco ptám. To se mi tady stalo víckrát, jako by tady někteří lidi měli potřebu sdělit co si myslí a vůbec je nezajímal názor druhé strany. No a na rozloučenou mi ten milý pán řekl, že situace v USA teď díky krizi není dobrá a že mi někdo ukradne foťák. Ale přeháááníííte, řekl jsem si. U moře jsem chvilku koukal na lodě a pak jsem vyběhl na Telegraph hill, z něj dolů do Čínského města a pak zase nahoru do Japonského města, je zajímavé, jak se architektura liší podle původu obyvatel dané čtvrti. Večer jsme pak společně zamířili do hospůdky na Columbus street. Viděl jsme policii v akci. V jedné boční uličce lapli nějakého černocha a řvali na něj a on se asi moc neměl k tomu co po něm chtěli, najednou ho ve velké přesile začali mlátit a kopat do něj, na zemi ho spoutali a nechali ležet obličejovou stranou přímo na asfaltu, pak jsme se raději zdejchli.

V pátek byl Halloween, předvečer dne všech svatých. Radili jsme se v práci s místňákama kam jít a všichni se jednohlasně shodli na Castro district - čtvrti zasvěcené gayům. Několikrát nám bylo řečeno “Your eyes will be really wide open”, aniž by bylo upřesněno co nás čeká. Každopádně, pro projekt jsme potřeba, takže nic až tak nebezpečného to zřejmě být nemělo. Oslavy byly šílené. Všude davy lidí v kostýmech, několikrát projela obrovská kolona cyklistů, taky v převlecích, nad ulicema stály ve vzduchu vrtulníky a všude byla spoustu rámusu, světel a policajtů (prej byl minulý rok někdo zabit). Jinak byl ve městě celkem klid. Svítící dýně na schodech přede dveřmi mají krásnou kouzelnou náladu. Tady je pár obrázků od Toma:

Fire walk with me Díky filmům Davida Lynche mi každý pohled na mapu Friska ihned sklouznul k tajemnému nápisu Twin Peaks. V pátek odpoledne jsem si udělal výlet a vyšlápl si cestou necestou (doslova) na tento dvojvrcholek tyčící se nad městem. Nahoře se se mnou dalo do řeči pár míšenců, vůbec nechtěli věřit a chápat, že jsem se tam dostal pěšky. V tomhle jsou amící strašní - bez aut by asi vymřeli. Vrcholky jsou kromě výhlídky a vysílače úplně opuštěné a je tam i malá rezervace kde se údajně daří nějakým vzácným motýlům. Výhled je úžasný. Na tři strany oceán a moře, je vidět Golden Gate i pevnost Alcatraz, podle mapy se dají lehce najít všechny čtvrti a kopečky. Těším se, že sem zajedeme autem v noci, to bude teprv podívaná, milióny světel rozseté několik kilometrů na každou stranu.

Hned po práci jsme osedlali našeho černého Pontiaca a tradáá do města. Golden gate jsme stihli akorát se západem slunce. Je to zvláštní pocit vidět tak slavnou stavbu naživo. Mlhy z oceánu se převalovaly přes most, přes okolní kopce i přes nás. Někde hluboko dole pod mostem, v bílé tmě, houkaly bloudící lodě. Z mostu jsme sjeli přímo do středu města. Auto jsme zaparkovali na nejvyšším a nejprudším kopci, kterých je tady nepočítaně. Kousek, od auta jsem viděli takovou tu klasickou serpentinovitou silnici, která bývá často na fotkách. Město je nádherné, nic takového jsem ještě neviděl. Tramvajky tažené lany do neuvěřitelně prudkých kopců, krásné domy, moře, živá hudba v hospodách … Zakotvili jsme ve staré hospůdce a bylo dobře.