Modrý Pavouček

Po dlouhých a dlouhých letech jsem se teď o víkendu přidal k Alexovi a jeli jsme na ká pětku do Červeného potoka. Plán byl jasný a jednoduchý - já budu jezdit dva dny na kole, Alex bude zavřenej dva dny v temných kobkách muzea a v sobotu večer si, stejně jako kdysi, uděláme na ohni steaky. A jak jsme si řekli tak jsme i udělali. Alex prováděl turisty po bunkru a mně se podařilo projet na kole skoro celé Staroměstsko a Rychleby, tedy místa které jsem si kdysi oblíbil a do kterých se hrozně rád vracím. Je to kraj stvořený přesně pro mě. Všude v krajině jsou památky na dřívější osídlení - zídky prorostlé křovím, rozpadlé kapličky, hromady kamení, opuštěné křížky, staré aleje, chátrající továrny a domy …

Předpovídají bouřky a přívalové deště. Nedokážu odolat pozvání Máry na výpravu do krajin neznámých - Rychlebských hor. Opuštěná krajina Sudet namíchaná s Márovými schýzami a nedobrou předpovědí počasí je jasnou zárukou na akci pro výjimečně silné povahy. A nemýlil jsem se. V sobotu odpoledne si Máru našla bouřková mračna a už se nás nepustila. To bychom ještě skousli, pár kapek a blesků nás jen tak nerozhází. Ale ta noc … Opuštěné místo zvané Čertovy kazatelny dělalo čest svému jménu. I přes to, že Mára večer odháněl pekelné síly od našeho přístřešku, nebylo to nic platné. V půlnoci nás k smrti vyděsil jakýsi osamělý noční chodec, který doslova proběhl místem, kde jsme spali. Když už jsme mysleli, že se nám vše jenom zdálo a znovu jsme usnuli, objevil se dvě hodiny po půlnoci podruhé a potřetí. Beze světla a bez zastavení zmizel v temném deštivém lese stejně tak rychle jak se objevil. Do teď nechápeme co to bylo - do nejbližší vesnice to bylo dobré čtyři kilometry a navíc hluboko dolů - do údolí. Po dvou letech jsem znovu viděl úžasnou tančírnu v ústí Račího údolí. Kéž by se tak o ni místní trošičku více starali. Ale ledy se už zřejmě pohnuly.

Je to zvláštní pocit řídit auto do neznámých končin, toulat se po loukách a pěšinách a poznávat tak místa, kde člověk nikdy dříve nebyl. Tentokrát jsme se s Alexem vydali do Rychlebských hor a Vidnavského výběžku.