Modrý Pavouček

Z městečka Bad Gastein jedeme přes vysokohorské sedlo do dalšího kempu, který jsme si vyhlídli v Nízkých Taurách. Kemp má bazén a tím je zaručený klid od dětí. Jsou to asi spíš vodníci než horalové. Ráno vyrážíme rychle, protože chceme vyjet vysoko na sedlo a jít na trek na dvoutisícové vrcholy. Bohužel máme píchlé kolo. Po rychle výměně vyrážíme, ale pod sedlem je cesta zavřená a musíme zpátky. Smůla se nám lepí na paty.

Po koupání v jezerech byl čas na změnu. Přesunuli jsme se hlouběji do hor. Cestou hodně pršelo, všude se valily potoky vody. V kempu Wieshof u městečka Sankt Johann byla večer i v noci krásná zima. A navíc tam byla ohrada s králíčky, která přitahovala Adélku i Matýska jako drahokam. Čištění zubů v umývárně, která byla hned vedle ohrádky, se tak protahovalo i na hodinu. Hned první den byl hodně akční.

Z Gesäuse jsme přejeli k Attersee. Podle referencí to mělo být fajn, ale množství lidí v kempech, vedro a spousty čechů nás jemně znepokojily. Místo ke spaní jsme našli až v druhém kempu. Zvláštností kempu byl zákaz odjíždění autem během pobytu a přísná pravidla. Usoudili jsme, že je to asi kvůli množství našich nevychovaných krajanů. Nakonec to ale bylo fajn. Krásné koupání, teplá a čistá voda, na paddleboardu se dalo jezdit po přítoku, který tekl středem kempu.

Naší Alpskou cestu začínáme u dobře známého Erlaufsee. Líbí se nám kemp i krásné koupání kousek od auta. Navíc je vše 900 metrů vysoko a je tady, na rozdíl od Brna, příjemně. Po dvou dnech přejíždíme západnějí - do Gesäuse. Cestou zastavujeme na prohlídku soutěsky Wasserlochklamm. S fyzičkou dětí je to bída, Matýskovi je špatně (dobral zrovna antibiotika) a Adélka je unavená. Doufáme, že bude další dny lépe. Spíme v krásné horském kempu přímo uprostřed Gesäuse.

Poslední dny prázdnán ještě rychle nákam do hor. Maky vybrala jezero Elaufsee nedaleko Mariazellu. Z Brna to bylo kousek, za tři hodiny parkujeme v kempu nad jezerem. Nádhera. Šli jsme se hned koupat a z výšky na nás shlížela nejvyšší hora v okolí - Gemeindealpe. Druhý den jsme na Gemeindealpe vyrazili nejkratší (a nejprudší cestou). Pro děti asi největší tůra v životě. Nahoru to bylo skoro devět set metrů převýšení. Zpátky jsme se vraceli oklikou po okolních hřebenech.

Poslední část naší prázdninové cesty vedla do hor. Z Krku jsme přes park Risnjak dojeli k horskému přechodu do Slovinska. Usadili jsme se v kempu na úplném severu Slovinska - v Zgornem Jezersku. Bylo to skoro tisíc metrů vysoko a všude kolem byly hory. Nádhera. Dlouho jsem koumali jakou tůru si můžeme s dětmi dovolit, nakonec jsme se vydali na Štularjevu planinu a krásně nám to vyšlo - jak délkou a převýšením, tak počasím a motivací našich malých horalů.