Na den do Prahy. Rychlé rozhodnutí a jelo se. Pár pokusů v minulosti selhalo kvůli nemocem (ubytování jsme museli vždy zrušit). Nejdříve jsme se šli podívat na galerii audiovizuálního umění “Lumia”, kterou objevila Markéta. Bylo to zajímavé a díky brzkému příchodu tam bylo málo lidí, což je u takovéto interaktivní expozice důležité.
Pak jsme se prošli po staré části města. Na oběd jsme zašli do Ořechovky ve Střešovicích. Objevili jsme tam úplnou náhodou skvělou Indickou restauraci. Obsluhovali nás tam jak krále - např. před jídlem každému přinesli horkou žínku na umytí rukou a na klín nám dali velký bryndák. Matýsek byl štěstím bez sebe. Petřín jsme vzdali těsně před cílem (dětem se na rozhlednu nechtělo), ale i tak to bylo fajn. Prošli jsme toho docela hodně.
Číst dál ...
Když jsem zjistil, že zrovna ve dnech, které musím strávit v Praze na služební cestě, bude úplněk, neváhal jsem ani chvíli a do auta k počítači a slušenému oblečení přihodil ještě kolo. Přes den jsem seděl v práci, ale odpoledne, hned jak to šlo, jsem sedl na kolo a zmizel na pár hodin ve městě a okolí.
První den jsem začal Prokopským údolím, nikdy jsem tam nebyl a po jménu to místo znám z vyprávění mého dědy. Poprvé jsem se zamotal přímo v ruinách bývalé vápenky a skoro jsem se tam potmě i bál. Podobný pocit jsem pak zažil ještě vícekrát - různých opuštěných ruin, často obydlených bezdomovci, bylo na mých trasách celkem dost a projíždět to pozdě večer potmě není nic příjemného. V pondělí jsem projel hodně míst, která mám rád - Vyšehrad, potok Botič, uličky Starého města, hrad, Nový Svět, Malou Stranu, Petřín. V noci začalo mrznout a když se mi vybil mobil, byl návrat na hotel do Stodůlek celkem dobrodružný.
Číst dál ...
