Modrý Pavouček

Jednu noc a den jsme strávili nedaleko Warszavy, v národním parku Kampinoski. Spali jsme v kempu “Julinek” a byl to asi nedivnější kemp celé naší cesty. Byl hodně drahý, prostor pro parkování byl napůl hřištěm, do sprch bylo daleko. Na kola jsme se vydali napůl po cyklostezce a napůl náhodně podle mapy. Získali jsme bolestivnou zkušenost - po písku se jezdit nedá. A proto jsme si zapsali za uši, že v Polsku není radno jezdit po lesích mimo cyklostezky. Zvládli jsme to, Adélka statečně (po pádu) dobojovala písečné peklo až k autu. Za odměnu se jelo do Mc Donaldu.

První část naší velké výpravy do Polska. První noc jsme přespali v Třinci. V Polsku jsme zamířili na západ ke Krakowu. Ve městě Weliczka jsou zpřístupněné obrovské solné doly. Na začátek prohlídky jsme museli dlouho čekat, ale i to bylo štěstí. o prohlídky je takový zájem, že bylo vše vyprodané a podařilo se nám koupit poslední čtyři lístky na prohlídku v angličtině. Doly byly úžasné. Prohlídka je hodně dlouhá, celkem solidní turistika. Naštěstí se jde pořád dolů, na konci je výtah. Celou trasu jsme řešili jak se dostaneme nahoru. Jít to pěšky, tak by to pro spoustu lidí mohl být velký problém. Spali jsme kousek za městem na lesním parkovišti. Druhý den jsme přejeli do Ojcowského parku, ubytovali se v krásném kempu “Kluczwody” a na večer zajeli si na kolech do Zabierzowa vykoupat se v zatopeném lomu (je tam zákaz, ale jak nám vysvětlil přátelský domorodec, zákaz se dodržovat nemusí). Třetí den jsme si projeli a prošli Ojcowski park. Je podobný našemu Krasu. Pirohy byly moc dobré.

Rychlá víkendová akce u rodičů v Třinci. Hned po příjezdu v pátek večer jsem lapl skialpy a vyrazil na Javorový. Deset minut autem k lanovce a pak rychle , pěšky, s lyžemi na zádech, po sjezdovce nahoru. Byla tma, vichřice, všude led, už jsem se bál že si nezalyžuji, ale nahoře to šlo. Ještě že tak. Druhý den bylo nádherně. Vydali jsme se celá rodina na lyže do Polska a byla to paráda. Děti jezdily jak draci, sluníčko svítilo, vše nám krásně vyšlo. V neděli už tak pěkně nebylo, ale i tak jsme si s Markét vyběhli na česnečku na Ostrý a zpátky to vzali přes zasněženou Čerňavinu.

Vzal jsem děti na týden do Třince. Vzal jsem kola a využil pár volných chvilek pro první jarní projížďky po Beskydech. Sněhu je zatím hodně a po hřebenech se ještě prohánějí běžkaři, ale hodně toho už odtálo a tak jsem různě kombinoval. První den jsem zkusil vyjet na Javorový. Čekal jsem protaženou cestu a dole v Tyře tomu vše nasvědčovalo. V noci napadlo pár cenťáků sněhu, ale cestu projelo několik aut a v kolejích se dalo jet pěkně. Potkával jsem lidi, kteří mi fandili a povzbuzovali mě, měl jsem super náladu. V polovině se ale objevily harvestory a několik aut a stopy skončily. Dál už to bylo neporušeným sněhem s obrovským výdejem energie. Klouzalo to na ledu pod sněhem, který už byl navíc mokrý a těžký. No, měl jsem chuť to otočit, ale nechtěl jsem potkat všechny ty lidi, tak jsem to nějak vybojoval. Koláč, kofola, prázdná chata, sluníčko, stálo to za to. Budu si muset zvykat na pohyb mimo komfortní zónu. Zajel jsem si pak do Nýdku, až na konec údolí Hluchové, kam jsme kdysi jezdili tábořit. Bohužel, z krásného tábornického plácku u potoka je dnes hřiště a všechny stromy zmizely.