Modrý Pavouček

Přejezd Polskem dolů na jih do Čech jsme si zpestřili několika zastávkami. Hned na severu to bylo městečko Lebork, které se nám ale moc nelíbilo. Při odjezdu jsme navíc projížděli kolem nehody, kde oživovali pána přejetého tirákem, podivná zastávka. Spali jsme v kempu Kokoszka v Zaborském parku. Do setmění zbývalo dost času, tak jsme vyrazili na kola. Hned ze začátku nás vyděsilo množství písku, ve kterém se nedalo jet (byť po značené cyklostezce). Pak se to ale zlepšilo. Písek na kole nemáme (hodně nemáme) rádi. Konečně se oteplilo a večer jsme poprvé grilovali.

Z Rujány jsme se vydali po pobřeží směrem na východ. Ve Svinoústí jsme překročili hranice do Polska a první zastávkou bylo město Kolobřeh. Podnikli jsme letmou obhlídku města na kolech (opravdu hodně letnou). Dali jsme si kebab a frčeli jsme raději dál. Město se nám zdálo moc lidnaté a nábřeží plné podivných atrakcí. Na jednu noc jsme zajeli do kempu Kopan, který byl hned za písečnou dunou, takže k moři to bylo minutu pěšky. Nelíbily se nám vlnolamy, zbytečně kazily divokou povahu moře. Chceme prostě velké vlny a basta.

Na sever jsme jeli západem Polska. Je to jedno z nejméně zalidněných území, které se neformálně označuje jako “Odrzanie”. Označuje se tak region západního a severního Polska podél řeky Odry a Nisy. Jde o území, které po druhé světové válce v roce 1945 připadlo Polsku na základě Postupimské dohody na úkor poraženého Německa (v polské historiografii nazývané jako “Získaná území”). Moc pěkně o tom píše spisovatel Zbigniew Rokita ve své knize Odřanie: Novým Polskem od Slezska k moři.

Krátká zastávka v liduprázdných lesích západního Polska. Navštívili jsme hristianstadt (dnes Krzystkowice). Byla oto jedna z největších továren na výbušniny a munici v Třetí říši. Komplex ležící v lese u Nowogrodu Bobrzańskiego zabíral plochu 35 km² a zaměstnával 25 000 až 40 000 nucených pracovníků z okupovaných zemí. Výroba byla zahájena v roce 1938 firmou Dynamit Aktien Gesellschaft (DAG) a pokračovala nepřetržitě do ledna 1945, kdy se přiblížila Rudá armáda. Areál nebyl nikdy bombardován spojenci. Po válce Sověti demontovali zařízení a odvezli je do SSSR. Dnes v lese zůstává přes 500 opuštěných betonových budov. Šli jsme pěšky a snažili se vidět co nejvíce budov, ale území továrny je opravdu obrovské, lepší by asi bylo jezdit na kole.

V Klodzku jsem v posledních letech strávil spoustu času, ale pořád mi to nestačí. Kraj kolem Divoké Orlice mi učaroval. Mám tam sve oblíbené spací místo, které je hluboko v lesích, není tam signál, je tam ticho a dějí se tam zajímavé věci. Strávil jsem tam tři noci. Projel jsem se podhůřím Orlických hor, které zatím moc neznám a byla to nádhera. Zvláštní kouzlo krajině dodávají lázeňská městečka na Polské straně. A má oblíbená Bystrzyca Klodzka, tam už jsem jako doma. Nemohl jsem ji vynechat ani tentokrát.

Broumovsko jsem do teď znal jen hodně povrchně. Vše bylo vždy spojené s lezením, což znamenalo prozkoumat každý detail, téměř každé zrnko písku, nějaké věže, ale krajina kolem už byla mimo zorné pole. Tak jsem to teď trošku napravil. Přesah na polskou stranu už je u mých sudetských výprav úplnou samozřejmostí. Líbilo se mi na české i polské straně. Walbrzych má své kouzlo. Radost mi udělal jeden pán z Polska. Potkali jsme se ve skalách a hned jsme si padli do oka. Asi i tím, jak jsme předbíhali všechny turisty. Říkal, že české hory jsou nejhezčí co zná, taky že čte české knihy a že má náš národ rád. Šel přechod se spaním v lese až někam k Děčínu. Díky moc Jelenovi s Andrejkou za pozvání na “Jelenici” i za tipy na výlety v okolí.

Tři dny s Matýsekem v Polsku. Holky nám daly opoušťák, tak jsme toho náležitě využili. První den jsme si projeli trail na vrchol Jagodna, který jsme už kdysi jednou jeli a líbil se nám. Spali jsme, spolu s dalšími tuláky, hluboko v lesích Gor Bystrzyckich. Druhý den jsme přejeli do Sovích hor. Zaparkovali jsme v městečku Bardo a jeli traily nad ním. Bylo to hodně do kopce, moc se nám to nelíbilo. Odskočili jsme si do Klodzka do KFC a pak už hurá na další trail v Sovích horách. Serbrna Gora je horská pevnost, která je traily doslova obklíčená. Ale ani tady se nám traily nelíbily, obrovské převýšení a dost těžký terén. Ale pevnost byla zajímavá, škoda že nebylo na prohlídku více času. Na noc jsme přejeli do Stolových hor. Chvíli jsme hledali vhodné místo, ale našlo se. Spali jsme vysoko na hřebeni, těsně před hranicí parku. Třetí den jsme jeli pohodovou vyjížďku po Stolových horách, žádné velké kopce, krásné cyklostezky i krajina. Tím jsme si spravili náladu. Krása. Sem se musíme vrátit.

Tři dny a tři noci v Česko-polském pohraničí. Dny jsem trávil na kole v zapadlých koutech Českých a Polských Sudet, večery na hudební dílně, kterou ve Zlatých horách pořádá Ondra Kozák a noci v dodávce na odlehlých místech, na kterých je ticho, svítí hvězdy a ráno je vidět daleko do krajiny. Na kole jsem se podíval na spoutsty míst, o kterých jsem jen četl a bylo to úžasné zapomenout na chvíli na ten normální městský život.

Matýsek byl nemocný a vypadalo to, že jarní prázdniny prosedíme doma. Nakonec to ale přece jen vyšlo a na pár dní jsme se přestěhovali do Třince k našim. První dva dny jsme lyžovali v Polsku. Podívali jsme se na naše oblíbené svahy na Zlotem Gruni a ve Szczyrku. Bohužel nám to zase vyšlo tak, že byly v Polsku prázdniny a všude bylo hodně lidí. Příště nebrat. Já jsem si na jedno odpoledne odskočil do Zlína odehrát koncert v Zelenáčově šopě. Bylo to příjemné potkat tolik známých lidí, kteří se na naše hraní přišli podívat.

Poslední dva dny v Polsku patřily Sudetským horám. Do Sovích hor jsme se chystali už dlouho a ležely přímo na trase od moře. Našli jsme si pěkný kemp v městečku Gluszyca. Dětem už se na kola nechtělo, tak jsme na večer s Markét vyrazili na rychlou akci do přilehlých dolin. Nakonec z toho bylo docela pěkné stoupání až na hřeben. Tam jsme objevili krásnou chatu (Andrezejowka) s malým horským kempem. Tip na příště. Ráno jsme popojeli pár kilometrů k podzemnímu městu Osowka, které bylo součástí projektu Riese. Prohlídka byla hodně upovídaná, ale mně se líbila. Podobných podzemních památek je tady v okolí více. A abychom nebyli doma moc brzy, stavili jsme se ještě v Bludných skalách, které patří do oblasti Stolových hor. Lidí hodně, evidentně se jedná ho velké turistické lákadlo. Příště koukneme jinam, podle mapy je ve Stolových horách spousta jiných, zajímavých, a méně zalidněných, oblastí. Cestou do Brna náše Polské putování skončilo. Dobré to bylo.