Do Svratky jsme přejeli přímo z Jeseníků, kde jsme tábořili na chatce Božence. Zůstali jsme tři dny a většinou času jsme proflákali. Maty s Adélkou byli přímo posedlí trampolínou a v kombinaci s malým bazénkem si naprosto vystačili. Já jsem si každý den dal padesát kiláků na silničce a zjistil jsem, že je to snad i hezčí než jezdit po lesích na horském kole. Provoz mimo hlavní tahy je minimální a díky loukám a dalekým výhledům má člověk pořád na co koukat.
Číst dál ...
Ne celých deset dní jsme se odstěhovali na chalupu do Svratky. Dovezli jsme novou trampolínu a stala se velkou atrakcí, i děda František si tajně zaskotačil. Víkend před návratem do Brna se sešla celá Brněnská rodina, bylo to fajn.
Číst dál ...
Do Svratky jsme letos před vedrem utekli už podruhé. Už tam jsme jako doma. Ráno po sedmé chodím s Matýskem na procházku - první zastávkou je pekárna na náměstí, kde dělají strašně dobré hřebeny z listového těsta. Všude kolem Svratky je kvůli polomům vyhlášen zákaz vstupu do lesa, ale i tak chodím běhat. Jeden večer jsem doběhl na louky nad Herálec a přišla bouřka, otočil jsem se na místě a mazal zpátky co dech stačil - setmělo se, z nebe začaly padat proudy vody, přelézal jsem popadané stromy, vzduchem lítaly větve a stojící stromy se v silném větru výhružně nakláněly.
Číst dál ...