Modrý Pavouček

Všichni zdraví. Po měsících střídavého churavění nezvyklý stav. Bylo třeba toho využít a vyrazit na cesty. Jeli jsme dodávkou, bez kol, na výpravu po Čechách. Hlavní cíle vybraly děti, my jsme to s Markét jemně doplnili o další místa tak, abychom se vyhnuli dlouhým přejezdům. Prošli jsme si Tábor, vylezli na věž, popovídali si se starým pánem, který ve věži prodává zajímavé věcičky a jako sladkou tečku jsme navštívili muzeum čokolády. V podvečer jsme zaparkovali pod horou Blaník a vylezli jsme nahoru na vrchol. V noci byla zima, ráno byl na autě led. Druhý den jsme chodili po Praze. Dost nás to zmohlo, nachodili jsme přes deset kiláků. V Letňanech jsme dětem nakoupili drobnosti na památku a po setmění jsme zaparkovali pod hradem Houska. Čekali jsme strašidelnou noc, ale nic. Jen ráno hlídač, prý jsme se nenahlásili k přespání. Houska děti mírně zklamala, protože čekali setkání s nadpřirozenými jevy, tak jako všichni youtubeři, které sledují. Jen ať vidí jak to na světě chodí. Po obědě v Doksech jsme stihli Bezděz těsně před zavřením. Povídání s šermíři a zkoušení mečů bylo fajn. Proběhl i výstřel z děla směrem k Housce. A aby hradů nebylo málo, večer jsme přejeli k hradu Sion. Spali jsme tam na krásně odlehlém místě s dvojičkou Švýcarů. Poslední den byl návratový. Prošli jsme si Sion a památky v okolí a vydali se na cestu domů. Krásný výlet.

Když jsem zjistil, že zrovna ve dnech, které musím strávit v Praze na služební cestě, bude úplněk, neváhal jsem ani chvíli a do auta k počítači a slušenému oblečení přihodil ještě kolo. Přes den jsem seděl v práci, ale odpoledne, hned jak to šlo, jsem sedl na kolo a zmizel na pár hodin ve městě a okolí. První den jsem začal Prokopským údolím, nikdy jsem tam nebyl a po jménu to místo znám z vyprávění mého dědy. Poprvé jsem se zamotal přímo v ruinách bývalé vápenky a skoro jsem se tam potmě i bál. Podobný pocit jsem pak zažil ještě vícekrát - různých opuštěných ruin, často obydlených bezdomovci, bylo na mých trasách celkem dost a projíždět to pozdě večer potmě není nic příjemného. V pondělí jsem projel hodně míst, která mám rád - Vyšehrad, potok Botič, uličky Starého města, hrad, Nový Svět, Malou Stranu, Petřín. V noci začalo mrznout a když se mi vybil mobil, byl návrat na hotel do Stodůlek celkem dobrodružný.