Odpoledne, před setměním, jsme si prošli naše oblíbené kolečko na Pálavě. Takhle pozdě tam bylo málo lidí, dalo se dobře zaparkovat a světlo mělo zlatý nádech. S Markét jsme okukovali a osahávali skálu, stýská se nám po lezení. Výlet jsme zakončili ve vynikajícím (ale drahém) Café Fara. Dali jsme si kafe, svařák, mošt, čokoládu a zákusky. Vše bylo vynikající (aby ne, za tu cenu).
Číst dál ...
Zatím nejdelší trek, který děti ušly. Z Mikulova jsme přejeli autobusem do Klentnice. Pak po červené pěšky nahoru na Sirotčí hrádek, na Stolovou horu a kolem Kočičí skály a Turoldu dolů do Mikulova. Něco přes šest kilometrů to bylo. V Mikulově jsme dali oběd v místním Irish Pubu, ale nic moc, drahé, malé a neměli nic s hranolkama.
Číst dál ...
Dlouho jsem se chystal a dnes přišel ten správný den. Tiše jsem zmizel z práce a za necelé tři hodiny už jsem zase seděl za počítačem. Běžel jsem jen v krátkých kalhotech a tričku s krátkým rukávem. Nádhera.
Tudy jsem běžel (podle cykloserveru: 13km, nastoupáno asi 700m)
Číst dál ...
Sobotní výlet na Pálavu. S Matýskem na zádech jsme přešli celý hřeben z Dolních Věstonic až do Mikulova (asi 14km). Přechod jsme ukončili u piva a obědovečeře v Irském pubu. Vše vyšlo parádně. Celý den jsem byl jen v kraťasech a tričku s krátkým rukávem.
Číst dál ...
Maky se někde nachladila. Od ní to chytl Matýsek a nakonec jsem to od nich chytl já. Tak jsme marodili všichni tři. V pondělí už jsme to ale nevydrželi a vyrazili na Pálavu. Matýska jsem nosil celý den na sobě, takže jsme se odvážili i do náročnějšího terénu (myšlena turistická značka vedená po pěšinkách a schodech). Plánovaný přechod Pálavského hřebene z toho z logistických důvodů nakonec nebyl, ale až pořídíme sedačku na záda, vše se změní. Po opravdových horách už se nám hodně stýská.
Číst dál ...
Poklidnej odpolední výlet na Pálavu. Lidí na skalách hodně, ale cesta nám vyšla pěkně. Večer jsme šli nahoru na hřeben. Nikdy dříve jsem tam nebyl, znal jsem jen skály, kde se leze. Nádhera.
Číst dál ...
Na Pálavě jsem byl i lezl zatím jenom jednou. S Orlíkem bychom mohli vyprávět jak nám na naší dvoudenní Pálavskou hákovačskou výpravu ujel autobus, jak jsme pak spali někde v polích, jak na nás padaly laviny kamení a jak se nám tehdy vše zprotivilo a znelíbilo tak, že jsme hned první den zběhli a vrátili se do Brna. Tuto sobotu jsem si na Pálavské skalky udělal úplně jiný názor - krásné lezení ve starých klasikách.
Číst dál ...
