Modrý Pavouček

Tento rok se nám Chorvatsko trošinku komplikovalo, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Sice až ve školním roce, ale vyšlo nám to. Předpověď nebyla moc dobrá, ale nakonec bylo vše jinak. Nějaký ten deštík a mraky jsme měli, ale většinu času svítilo sluníčko, bylo vedro a voda byla tak akorát teplá. Na první výlet jsme se vydali na jih, do města Šibenik. Sladit přání dětí (nákup hraček a ploutví) a nás dospělých (stará část města) bylo složité, ale povedlo se obojí. Je to krásné městečko a stálo by za to se sem vrátit a v klidu si vše znova projít. Den před odjezdem jsme odpoledne popojeli do městečka Skardin a na kolech vyrazili do národního parku Krka. Po pár kilometrech jsme zaparkovali kola a prošli jsme celý vycházkový okruh se spoustou vodopádů, tůně, vyhlídek a dřevěných lávek. Byli jsme tam v ideálním čase, kdy většina lidí z parku odcházela. Vrátit k autu jsme se stihli akorát před setměním (díky tomu, že nás Áďa hnala k obchodům se suvenýry) a zbyl nám čas i na prohlídku Skardinu. Taky moc pěkné městečko.

Do poslední chvíle nejisté Chorvatsko se přece jen uskutečnilo. Udělali jsme dobře, že jsme to nezrušili. Ubytování nám na poslední chvíli zdarma prodloužili a tak jsme přijeli o den dříve. Bydleli jsme v krásném domečku s velkou terasou, výhledem na moře a pláží pár metrů pěšky. Kromě neustálého čvachtání, plavání a potápění jsme zvládli i pár výletů na kole a návštěvu Zadaru. Vše nám tentokrát krásně vyšlo. Děti už pěkně plavou, hlavně pod vodou, a nemusíme se o ně tolik starat. Proti Pagu jsme si užívali trávy, zelených stromů, vůně pryskyřice, cikád, stínu a možnosti volného pohybu na kolech i pěšky. Na konci pobytu nám nabídli zdarma několik dní, ale nemohli jsme zůstat. Prodloužili jsme si to jen o jeden den a frčeli domů. Dobře bylo.