Modrý Pavouček

Letošní vánoce jsme promarodili. Spoustu času jsme proseděli u televize, u her a různých domácích lumpáren. Nakonec to ale vyšlo dobře, děti dobraly antibiotika a na pár dní jsme přejeli do Třince, kde jsme se potkali s celou rodinou. Já jsem se snobsky sbalil a na jednu noc jsem vyběhl nahoru na Ostrý. Bylo to úžasné. Široko daleko ani živáčka, zatopil jsem si v kamnech, uvařil čaj a dlouho do noci četl. Ráno jsem seběhl dolů do Tyry a vrátil se k rodince. Potěšilo mě, že obnovili turistickou značku od hájenky z Tyry. Chodím tam od malička a jsou na ní nejhezčí úseky, třeba přechod přes potok.

Zřejmě poslední výlet do Beskyd před tím, než napadne sníh. Matýsek s Adélkou byli nemocní, Markét se zotavovala z výletu do Roháčů, takže jsem měl celkem dost prostoru pro toulky na kole. Jeden výlet jsme udělali s Matýskem, kterého jsme pořádně navlíkli, aby se nenachladil ještě více. Šli jsme na Kamenitý, dali jsme si tam oběd a celou cestu tam i zpět jsme probírali svět Minecraftu - spolehlivá motivace pro jeho nožičky - když se povídá o Minecraftu, tak šlape jak mašina.

V sobotu ráno jsem na kole vyrazil směrem na Jablunkov. Chystal jsem se na hraniční hřeben, jak říkám červené značce po hranicích z Mostů u Jablunkova na Bílý kříž. První veselá příhoda na sebe nenechala dlouho čekat. V peklo se totiž zhmotnila myšlenka zkrátit si cestu na Skalku. Napadlo mě zkrátit si nekonečné stoupání po asfaltce a vydal jsem se po neznámých cestách s úmyslem ušetřit čas a síly. Na mapě v mobilu to sice moc nevypadalo, ale věřil jsem, že nějakou cestičku nakonec najdu. Nenašel. Tlačil jsem kolo snad kilometr svahem nahoru, přes borůvčí, polomy, díky a vysokou trávu. Unavený jsem byl dost. Pak už to ale pěkně ubíhalo. Hodně mě zarazil stav lesa na Velkém Polomu. Všechny stromy jsou mrtvé a suché. Muřinkový vrch je pro změnu úplně opravený, jsou tam postavené záchody, kaplička i studánka jsou opravené. Přes Bílý kříž jsem prosvištěl a zastavil jsem se až na Visalajích, kde jsem si na parkovišti dal neuvěřitelně dobrý párek v rohlíku. Pak už jen asfaltky až do Třince. A odpoledne jsme stihli ještě houbaření na Ostrém. Tomu říkám den správného horala.

Nemohl jsem si nechat ujít akci, která se koná na Ostrém a hraje se bluegrass. Minulý rok jsme tam hráli s SKBandem. Tento rok jsem byl jen jako divák a noční jamovač. Spát se šlo až kolem čtvrté ráno a tentokrát jsem vydržel hrát až do konce (s Tomem). Parádní akce, doufám, že se příští rok zase potkáme …

Celá rodinka se po dlouhé době sešla na chalupě na Ostrém. Slavily se narozeniny Mamky a Taťky. Počasí nám krásně vyšlo, vedra polevila a celý víkend bylo příjemně. Na loučce jsme postavili dva stany a první noc spali skoro všichni venku. To už na Ostrém dlouho nebylo. A úplně nejlepší bylo, že si spolu děcka hrály a dopřály nám trošku odpočinku. Je to fajn dát je takhle dohromady. V pátek večer jsem si zajel na otočku na Lysou, po dlouhé době jsem se podíval na hřeben mezi Malým Polomem a Bílým křížem. V sobotu jsme se vydali na Slavíč. Hurá, všechny děcka to zvládly, pro Adélku i Matýska to byla zatím nejdelší pěší výprava.

Aspoň na jednu noc jsme stihli vyjet nahoru na chalupu v Beskydech. Stihli jsme vše - sekat dřevo, stavět domeček, udělat oheň v krbu, opéct párky a samozřejmě, přespat v tichu a klidu na Beskydském hřebeni. Já jsem jel nahoru na chatu o dolu na kole a projezdil jsem okolní hřebeny. Byl jsem na Kamenitém, na Javorovém i v Nýdku a na Filipce. Na chalupu (23km, 750m) Z chalupy domů (30km, 350m) Z Třince na Filipku (35km, 700m)

Dva dny v Beskydech. I přes velmi studené počasi jsme se vydali na dvě horské výpravy. V sobotu jsme vylezli na Kamenitý, bylo to poprvé co to obě děti vyšlapaly bez jakékoliv pomoci. Teď už opravdu nepotřebujeme žádné kočáry a nosičky. Na Kamenitém je to pořád stejné - krásné výhledy, dobré jídlo, chata vytopená ohněm z krbu. V neděli jsme se rozdělili a já s Matýskem jsme se vydali na obhlídku Čerňaviny. Větru, ledu a zimy jsme si užili více než bychom si přáli, ale byl jsem moc rád, že jsme došli až na vrchol Ostrého. Prošli jsme se mezi starými stromy a byl jsem spokojený, mám to tam rád.

Konečně jsem se odhodlal vyrazit s dětmi do Beskyd úplně sám. To znamená naložit věci a děti v Brně do auta, urazit 200km, přežít celý víkend, znovu sbalit věci a děti a vrátit se v neděli zpět do Brna. To vše bez Markét, to je pro mně vždy velká výzva. [caption id=“attachment_8681” align=“aligncenter” width=“450”] Odjezd z brna v pátek[/caption] Vše začalo ve čtvrtek večer. Maky zmizela v keramice a já jsem zahájil přípravy na víkend odpoledním a večerním hlídáním dětí. Děti řádily, já cvičil na dobro, pohoda … a najednou šup, Matýsek si rozbil hlavu o troubu, kterou otevřel, aby si udělal kakao.

Tři dny v Beskydech. Krásné počasí nás provázelo na Ostrém, na Ropici, na Filipce i Loučce. Po dlouhé době jsem se projel na kole po horských hřebenech kolem Třince - tak jako kdysi, když jsem tady pracoval v nemocnici a na horách jsem byl skoro každý den. Vzpomněl jsem si na vyjížďky až k lysé, na horách přes týden v podvečer nebývali žádní lidé, domů jsem se vracel potmě. Na Chatu a zpět do Třince.

Jsem moc rád, že jsem si mohl s SK Bandem zahrát na Ostrém - na místě, kde kdysi celé mé muzicírování začalo. Společnost to byla vskutku vybraná, The Jumber Cables a Red And White. Díky Lukášovi, že to vše tak pěkně zařídil.