Modrý Pavouček

Zamračený zimní den, doma nemocný Matýsek. Tak jsem vyrazil alespoň do lesů za Brno. Prozkoumat další kus neznámé krajiny. Na Levnově jsme před pár letý byli s dětmi. Tehdy jsme objevili krásnou neznačenou sklanatou stezku ze Senoradského mlýna. Znovu jsem si ji prošel. Z mlýna jsem pokračoval proti proudu Chvojnice. Na cestách bylo hodně bahna, bylo to takové opatrné klouzání. Líbily se mi totemy, trampské chatky a tábořiště. Nahoře u Ketkovic jsem úplnou náhodou narazil na bývalý vojenský objekt - protiraketovou základnu. Dnes je areál zpustlý a lehce přestavěný na airsoftové hřiště.

Odpolední procházka neprobádanou částí údolí Oslavy. Tímto úsekem nevede žádná značka. Spoléhal jsem se jen na pěšinky, které po březích a skalách vyšlapali trampové a jiní nadšenci pohybu v těchto končinách. Místy bylo na pěšinkách hodně kamení. Jinde jsem zase klouzal dolů po listí. Kdo chce do opuštěné krajiny, ať se vydá třeba sem.

Další z mých procházek po Tišnovsku. Tentokrát údolí Chvojnice a Oslavy. Původní plán byl nechat auto v Náměšti, dojed vlakem do Rapotic přes Senorádský mlýn dojít do Náměště. Až ve vlaku jsem zjistil, že je trasa delší než jsem podle mapy odhadoval a stihl jsem vystoupit v Kralicích nad Oslavou. Šel jsem údolím Chvojnice, sněhem, blátem, chumelenicí, ale bavilo mě to. Když jsem si uvědomil, že jsem zapomněl lžíci, tak jsem prolézal verandy trampských chatiček s nadějí, že tam nějakou najdu. Lžíci jsem sice nenašel, ale zato jsem objevil birely, pivo, víno, mlíko, smetanu, slivovici, všemožné nádobí a nářadí.

Je volno ale s lezením to nevyšlo. Jestli vše vyjde, tak za pár dnů vyrazím znova na dlouhé cesty, a tak je dnes možná jediná šance vidět venku slunečný nástup podzimu. V Márově kraji křížků už jsem dlouho nebyl. Fotky jsou trošku “kostrbaté”, protože jsou z mobilu.

V sobotu jsme se vydali na Třebíčsko. S Márou o tomto, cyklistickým bohem požehnaném kraji, básníme už pěkně dlouho a tak bylo na čase vzít tam i Maky. Pospojoval jsem nejhezčí úseky z předchozích výprav a naplánoval celý okruh tak, aby se Třebíčsko ukázalo v tom nejlepším světle. A tak se tentokrát nekonaly žádné bludné výjezdy do polí a luk, žádné bahno po osy, žádné lehání si s kolem do potoka (vzpomínáš Máro?) a žádné přenášení kola přes neprůjezdné úseky, prostě jen krásné cesty mezi rybníky, remízky a bludnými balvany. Okruh jsme nakonec kvůli deště zkrátili a do mé oblíbené nádražky ve Studenci jsme se nedostali, ale i tak to bylo pěkné svezení. Dík Máro, že jsi tenhle kraj objevil.