Modrý Pavouček

Na jednu noc do Orliček. Před setměním jsem si rychle projel červený a modrý trail na Suchém vrchu. Krásné sluníčko, které svítilo do zamlžených lesů. Na odvrácené straně Suchého vrchu byl led a zima. Po návratu před chalupou Peťa hostil náhdné kolemjdoucí rumem. Večer fajn posezení na chalupě u Lídy a spol. (další jména si nepamatuji). Návrat po půlnoci za svitu měsíce. V horní chalupě jsme spali s Peťou sami. Měl to být poklidný a samotářský víkend, ale i takhle to bylo dobré.

Víkend v Orličkách. Chtěli jsme Peťovi trošku pomoct se dřevem. Ale hlavní motivací je stejně asi jako vždy setkání s fajn lidmi, muzika, dlouhé noční večírky a spousta zábavy. Já jsem se bavil už cestou z Brna. Před Svitavami mi hopla pod auto srnka - za světla, na přehledném úseku, jel jsem pomalu, vůbec jsem ji neviděl. Vypadalo to v pohodě, ale když přestalo auto topit a v kopcích nad Lanškrounem táhnout, nebylo mi moc do zpěvu. Nějak jsem to v tom dešti a potmě dohrkal až do Orliček. Naštěstí si pak auto vzal na starost místní automechanik (díky Peťo za briskní organizaci).

Matýskovi se nelíbilo na táboře a tak jsem ho místo toho vzal do hor. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. První noc jsme spali přímo ve vojenském muzeu Lichkov. Dva velké bunkry a spousty rozsocháčů jsme měli z auta na dohled. První den jsme projeli všechny traily z Polského Jodlowa. Stavili jsme se v Miedzygorze. Je to pěkné horské městečko s vodopády a starými domy. Strávili jsme tam více času než jsme plánovali. Jedno Matýskovo kolo bylo prázdné. Ještě, že jsme cestou z Brna koupili náhradní duše. Spát jsme chtěli nedaleko Severomoravské chaty, ale cestu blokovalo auto se dřevem. Selhaly i místa kolem bunkru K5. V záloze jsem měl parkoviště pod Klepáčem a tam jsme nakonec zůstali. Stály tam další tři auta a večer jsme si poslechli malý koncert jednoho táty s dcerami.

Letos jsme do Orliček přijeli v novější sestavě. Přibyl David na kytaru a Vítek na mandolínu. A protože se tentokrát nechtělo Markét a dětem, vzal jsem si kolo a přes den jsem jezdil. Obě vyjížďky po okolí byly super. Kolem obce Cotkytle se dají najít hodně zapomenutá údolí a staré domy. Takové klasické Sudety. Celá akce byla opět fajn. Počasí vyšlo na jedničku, hrálo se dobře, přišla spousta lidí z okolních chalup. Mám radost, že to Peťa pořád dělá. Díky.

Na jarní prázdniny jsme se dlouho těšili. Osud nám ale opět nepřál. Adélka s Markét onemocněly a počasí onemocnělo taky. Místo sněhu z nebe padala voda sníh aby člověk hledal s lupou. Do Orlického Záhoří jsme tak odjeli sami s Matýskem. Bydleli jsme týden na chatě Luna. Špatné počasí naštěstí vyvážili lidé, kteří se v chat na jaráky tradičně potkávají. Večírky se protahovaly do ranních hodin, ale přes den jsme se s dětmi snažili něco podnikat.

Právě proběhlo víkendové soustředění slavné Brněnské kapely “Horská tráva”. Nakonec z toho byla taková malá Apalucha, protože naše ženy zůstaly doma (nemocné děti, závody dětí, jiné akce v jiných horách …). Akce proběhla poklidně, přežili všichni a hlavní účel - pořádně si zahrát - byl splněn na jedničku. Sobotní večírek byl velice vydařený, došli chalupáři z okolí, hrálo se, povídalo, jemně popíjelo, je to neuvěřitelné, ale lidé se pořád dokáží náramně pobavit i bez televize nebo mobilu. Velíké díky Lubovi za deset kilo masa, Peťovi za bečku, organizaci a chalupu na tak úžasném místě. A taky všem co se tam objevili, mám vás rád.

Na hřeben Orliček jsem se chystal dlouho. Vyrazil jsem v posledních dnech pěkného počasí. Spal jsem na Božence, poprvé úplně sám. Na kole jsem vyjel z Králíků, aby to nebylo tak daleko. První půlka cesty patřila celému hřebeni Orlických hor. Není to nic co bych musel jezdit víckrát, žádné výhledy, spousty asfaltek, jsou hezčí cesty po horách. Ale ten návrat zpátky po Polské straně, ten mě neomrzí nikdy. Jede se z kopce podél Divoké Orlice, kolem krásná příroda, domečky, staré kostely, křížky, kapličky. V závěru už mi trošku docházel dech. Počasí bylo pěkné až moc a sluníčko ze mě vysávalo energii. Došla mi voda a asi jsem měl i nějaký lehký úpal (nebo úžeh). Večer na Božence, před odjezdem domů, jsem asi hodinu poslouchál jeleny v říji. Pěkná tečka.

Kemp v Hejnicích už známe, spali jsme tady minulý rok. Večer po příjezdu jsme s Matýskem ještě rychle vyrazili na traily. Dali jsme si část černého zvaného “Hejnický hřeben” a byla to nádhera. Museli jsme ho ale zkrátit, abychom nezatměli. Spalo se dobře, tentokrát se nekonal za plotem kempu žádný noční koncert. Druhý den jsme vyjeli na sedlo Smědava a projeli jsme se po hlavní hřebenovce do Kořenova. Všude byly zástupy lidí. Připomínalo nám to Třeboňsko. Ale krajina krásná. I obec Jizerka je moc pěkné místo. Na konci sjezdu podél Jizery jsme se zamotali do chumlu lidí a Áďa chudák spadla, protože to nestihla ubrzdit. Nic se jí nestalo, ale dál už se jí nechtělo. Vrátil jsem se pro auto na Smědavu sám.

Letošní tradiční akce byla velice vydařená. Poprvé jsme hráli nacvičené věci v ustáleném složení a myslím, že to znělo úplně parádně. Všechno to piplání s aranžemi stojí za to. V sobotu jsme podnikli průzkumnou výpravu ke zbytkům opevnění. Hledali jsme kabelové štoly. Jednu jsme nenašli, druhou ano. Adélka s Peťou z ní zachránili dvě žabky, které by tam jinak chcíply. Díky moc Frencům za organizaci takhle suprové akce. Na viděnou zase za rok.

Do Orliček ke Frencům se nás o víkendu sjelo hodně - celá kapela a taky naši kámoši z Komína s dětmi. V plánu byla stavba kadibudky a to si nikdo nemohl nechat ujít. Zároveň to byla příprava naší horské kapely na letní akci “Orličky”. Luboš s Pájou dorazili na motorkách. Někteří chalupáři se určitě podivili. V Orličkách asi není úplně běžné, aby se po horské cestičce mezi chalupami šplhal obrovský Harley. V sobotu jsme stavěli kadibudku, v neděli jsme šli na Boudu. Z prohlídky ale všichni utekli. V podzemí byla taková zima, že nikdo (ani kluci) nechtěl pokračovat dál k objekům na prvrchu na druhé straně kopce. Příště s sebou aspoň dvě mikiny.