Modrý Pavouček

Prodloužený víkend a velké plány. Se vším ale hodně zamíchalo počasí. Měnila se sice každým dnem, ale bylo jasné, že bude deštivo a zima. Z pátku na sobotu, kdy mělo být nejhůře, jsme vyrazili s Matýskem na Drahany, jen tak na přespávačku. Úplnou náhodou jsme objevili nádherně zašité místo pro spaní, přímo na hranici vojenského újezdu Březina. V sobotu jsme se v plné sestavě vydali do České Kanady. Hned jsme vyrazili na výlet na kolech, Ten jsme si zpestřili pořádným lijákem (přečkali jsme ho na zastávce v Klášteru), téměř zatměním v lesích (neměli jsme světla) a pořádnou zimou (Adélka byla jak kus ledu).

Nadšení z volného vstupu do vojenského prostoru Libava ze mě na poslední chvilku vyprchalo (mělo tam být hodně lidí) a tak jsem jako náhradní plán hledal něco hodně opuštěného. Když jsem vybral Českou Kanadu, nemusel jsem Máru moc dlouho přesvědčovat. V neděli v sedm máme kola v autě a míříme do Dačic. Drobně prší celou cestu z Brna až na místo startu. Nevadí, vyrážíme. Louky jsou podmáčené, lesní cesty plné bahna a kaluží, ale jedeme dál.