Modrý Pavouček

Všichni zdraví a k tomu ideální předpověď počasí. Nedalo se než vyrazit někam ven. Volba padla na Českou Kanadu. Vzali jsme kola, abychom se trošku rozjezdili. Jeli jsme až v sobotu, protože Áďa byla na oslavě narozenin. Koumali jsme nad sobotní trasou, abychom jeli přes neznámá místa, ale už to tam máme docela dost proježděné. Z Rudolce jsme vyšlapali na Nový Svět a objevili samoobslužnou pípu. Dobrý vynález. Přes Rožnov jsme jeli úmyslně. Jídlo na zdejší bizoní farmě je velkou pochoutkou. Dali jsme si tam oběd a nelitovali jsme. K autu jsme dojeli pozdě, ale místo na spaní jsme si našli ještě za světla. Úplná samota na louce, všude kolem jen lesy a nad hlavou černé nebe poseté hvězdami. Tak to mám rád. Druhý den jsme jeli napůl přes Rakousko, kde jsme objevili krásný malý kemp a u něj atrakce pro děti - pump track zabodoval. Na České straně jsme pak trošku bloudili, ale dopadlo to dobře. Objevili jsme nové cesty, nová místa, v Nové Bysřici jsme si dali oběd a po šesté jsme byli doma v Brně.

Děti nemocné, sněhu málo a všude jen led. Tak mě napadlo kolo. Nabalil jsem dodávku a vyrazil na průzkum neznámých končin. V sobotu jsem jel velký okruh Českou Kanadou. Byla zima a foukal hodně silný vítr. Nejhoří byly ty otevřené pláně - v nárazech větru jsem měl místy problém i po rovinkách. Ale v lesích to bylo dobré. Takhle opuštěnou Kanadu jsem ještě neviděl - nepotkal jsem žádné cyklisty ani turisty. Večer se oteplilo, vítr ustal a byl úžasný západ slunce. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě v lesích na Třeboňsku.

Prodloužený víkend a velké plány. Se vším ale hodně zamíchalo počasí. Měnila se sice každým dnem, ale bylo jasné, že bude deštivo a zima. Z pátku na sobotu, kdy mělo být nejhůře, jsme vyrazili s Matýskem na Drahany, jen tak na přespávačku. Úplnou náhodou jsme objevili nádherně zašité místo pro spaní, přímo na hranici vojenského újezdu Březina. V sobotu jsme se v plné sestavě vydali do České Kanady. Hned jsme vyrazili na výlet na kolech, Ten jsme si zpestřili pořádným lijákem (přečkali jsme ho na zastávce v Klášteru), téměř zatměním v lesích (neměli jsme světla) a pořádnou zimou (Adélka byla jak kus ledu). Ale zážitky nemusí být kladné, hlavně když jsou intenzivní. A to byly.

Nadšení z volného vstupu do vojenského prostoru Libava ze mě na poslední chvilku vyprchalo (mělo tam být hodně lidí) a tak jsem jako náhradní plán hledal něco hodně opuštěného. Když jsem vybral Českou Kanadu, nemusel jsem Máru moc dlouho přesvědčovat. V neděli v sedm máme kola v autě a míříme do Dačic. Drobně prší celou cestu z Brna až na místo startu. Nevadí, vyrážíme. Louky jsou podmáčené, lesní cesty plné bahna a kaluží, ale jedeme dál. A dobře jsme udělali. Krásně opuštěná krajina. Kdyby Mára furt nevrčel, že potřebuje ráno snídaňku, a kafíčko, tady voňavou kolbásku, a tu zase smažáček a pivečko, dostal by výlet pět hvězd.