Modrý Pavouček

První letošní vycházka na Tišnovsko. Z Ŕíkonína jsme vlakem přejeli do Níhova, sousední stanice, a šli pěšky zpátky klikatým údolím říčky Haldy. Průvodčí nás potěšil. Nechtěl po nás platit za lístky, že prý už stejně v Níhově jsme. Cestou jsme dělali plno zastávek. Jak se dětem ráno nechtělo, tak venku ožily a pořád něco kutily v lese. U zálesáckého srubu pod samotou Borky jsme si uvařili těstoviny s omáčkou. Počítali jsme s tím, že hlavní jídlo si dáme později U Bizona. Hospůdka byla ale zavřená, škoda. Místo jídla jsme se tak krčili pod stříškou chatky, protože nás chytla sněhová bouře. O pár minut později už ale svítilo a hřálo sluníčko. Další sněhová bouře přišla přesně ve chvíli, kdy jsme v Říkoníně nasedali do auta. Vyšlo nám to dokonale.

Chtěli jsme s dětmi aspoň krátkou vyjížďku vlakem. Vymysleli jsme dobrodružnou výpravu údolím říčky Haldy a Libochovky. Auto jsme nechali v Říkoníně, vlakem dojeli do Níhova a zpátky šli pěšky. Zpočátku bylo vedro k umření, ale díky všudypřítomné vodě a stínu to bylo v pohodě. Celá trasa byla něčím zajímavá - viděli jsme spoustu tábořišť, brodili aspoň desetkrát a všechna údolí byla lemována skálami, skalkami a kameny. Zastávka v Kutinách v hospůdce U Bizona přišla vhod, nabrali jsme tam síly na poslední část trasy podél Libochovky. K autu jsme došli až večer s krásným zlatým sluncem a vycházejícím měsícem. Tenhle výlet se hodně povedl.

Sobotní výlet s Matesem byl akční. V Loučkách na nádraží jsme zjistili, že jsme doma zapomněli fusak pro Matýska, tak jsme ho zabalili do bundy. Následoval pochod po žluté značce až do Níhova. Cestou jsme absolvovali několik náročnějších pasáží, ale ten nový vozík zvládá opravdu všechno. V Katově jsme zjistili, že máme spoustu času a hledali jsme hospůdku. Ujal se nás pán pracující na zahrádce a šel s námi do místní čtyřky, kde prý stačí zazvonit a někdo otevře. A opravdu, u piva tam seděli místňáci a krmení Matýska probíhalo ve velmi družné atmosféře. Pro pána co nás přivedl si poslala manželka vnučku, prý to byl nějaký nejvyšší soudce z Brna, a když se k hospůdce blížil hlučný slet masopustních maškar, raději (a rádi) jsme vyrazili k Níhovu. Na závěr jsme ještě zažili horor při nakládání vozíku do vlaku - zasekl se ve dveřích a vypadalo to, že se dovnitř nevleze. Nakonec se vlezl, ale bylo to na milimetry. Už jsme se viděli zpátky na nástupišti s vidinou dalších desíti kiláků nutných doťapkat k autu do Louček.