Modrý Pavouček

V sobotu ráno jsme se v dešti a bahně sešli v hojném počtu pod Býčí skálou. Takové to zdrvé jádro, které se nebojí vlků ani tmy. Tomík se Zobčou nacvičovali podivné cviky v mačkách a s motykama nad vchodem do jeskyně. Gabi s Jitkou vyrazily na prochajdu a my s Tomáškem Vidláků jsme se pokoušeli o přehákování Zrdcadla. První délka patřila Tomovi a děkuji mu tímto za natlučení všech skobek, založení smyček a vůbec - přelezl to pěkně a zase jsme to jednou oba přežili. Největší gratulace putuje k Jankovi a Kamile, kteří svým prvovýstupem dodělali cestu Pornovztahy a zřejmě tak v Moravském krasu přibyla jedna z nejhezčích a nejdelších hákovaček, které navíc nehrozí zprasení volným přelezem. První mé hákování povede zcela jistě pod klenbu Býčí skály na jedno z prvních opakování této cesty.

Podle všeho se Stoupovi s Jankem po nějakých dvaceti letech povedlo první opakování cesty Aleluja na Rorejsech. Trošku jsem se kolem nich motal s foťákem. Když jsem viděl co lezou, byl jsem moc rád, že visím na své statice uvázané nahoře o strom … ale přežili to. Aleluja, VI/A0!, J. Beneš, P. Vlček 1979

Tak jsme s Tomáškem vyrazili za odpoledním lezením. I přes to, že neustále zdržoval (např. musel mě zavést domů pro věci, které jsem neměl s sebou nebo mě musel vést až do Líšně vyzvednout auto, …), dorazili jsme do Krasu před pátou. Oba jsme doma zapomněli maglajz a po dešti bylo trošku vlhko. To nás ale nemohlo rozhodit a pro lezení jsme schválně vybrali nejoklouzanější cesty na Hřebenáč. A šlo to celkem pěkně. Slyšíš Zobčo?

A další odpoledne ve Sloupu

Mé nekonečné pokusy v cestách za hřištěm. Vylezu to někdy?

V sobotu jsme s Jituš a Tomem lezli na Vysočce samé “krásné” cesty - Sokolí spára, Pekelník, Mahulena, Švec … V Neděli jsme pokračovali v Krasu se zdravým jádrem Schyzorgu (Mára šéf a členové výpravy - Tonda, já a strašidítko Bukač - postrach holčiček)

V sobotu jsme na kole projeli půl krasu. Díky veselým navigačním a koordinačním příhodám jsme se podívali i do míst, která jsme vůbec neplánovali navštívit. Za vše mluví naše neobvyklé počínání v Rudicích. Ve snaze nalézt Denisu jsme s Peťanem projeli asi desetkrát kolem místní hospůdky, načež jsme sjeli dolů do propadání, vyjeli zpět nahoru do Rudic a městečko opustili na úplně opačné straně. V neděli jsme vyrazili do pro mě zatím jen hákovací oblasti - do Žlebů. Lezli jsme na Henryovce, Štěpán s Peťanem něco i na Saxině. Krasové sedmy už by mi pomalu mohly jít, ale cesta “Koutem” byla opravdovým očistcem. Nakonec jsem to expedičním způsobem vylezl, ale …. do zimy to musí pustit čistě.

Všechno naše hákovací snažení v krase v poslední době směřovalo k velikému cíli - některé z cest v propasti Macocha. Ve středu večer nastupujeme s Gitou do Příklepového stropu a po 20 hodinách toho máme plné zuby. Končíme v polovině cesty ….. ale kapitola Macocha se tím pro mě vůbec nezavírá, právě naopak.

Sem tam lezeme i na místech, kde by se nemělo. Nedalo se ale nic dělat, Schody do nebe jsem si prostě potřebovali vylézt. Tož aspoň potmě, abychom nikoho neprovokovali. Schody do nebe (Zbojnické Idaho), V+/A2, V. Farkaš, J. Krch, V. Kalovský 1967

Další z přípravných cest na náš velký plán - Macochu.