Modrý Pavouček

Víkend, počasí nedobré, nedá se na kolo ani na běžky, žádné plány, Maky maluje. Koumám kam pojedu. Do toho se ozve Mára a prej že hákovat na Rorejsech by se dalo. Jedeme v sobotu v poledne, což je pozdě a tak prý Pastviny kozy Terezy, ty že bychom stihli za světla. Nastrojení jak vánoční stromky se soukáme hlínou a trávou vzhůru. A pak už to nejde. Drny ani stromky nedrží, jištění na nic, po hodině levitování a asi šesti vylezených metrech slízám zpátky k Márovi. Příště. V mačkách, s cepíny a výbavou jak do Eigeru traverzujeme pod Policejní. Zkusíme, uvidíme. Tentokrát jde Mára. Pár metrů a šlus. No, a pak už jen slízáme dolů na cestu, balíme a jdeme domů. Dneska ne, ale jen co to všechno zmrzne, jsme tady zase. Kdepák, na nás si nepřijdou.

Všichni říkali, že bude celý víkend pršet. A nic. Po pátečním večírku deskových her jsem v sobotu po desáté vylezl z postele a napůl ospalý vyrazil po dvou kolech na Lokálkovský sraz v Moravském krase. První letošní dlouhá vyjížďka vedla přes Obřany, Adamov a Olomoučany přímo ke skalám Rudického propadání. Cestou zpátky jsem projel svoji oblíbenou trasu z Jedovnic do Bukovinky a přes Údolí Říčky do Brna. Neděle patřila výletu po památkách na Břeclavsku. Vzal jsem si foťák a užíval si krásné kontrasty dramatického nebe a sluníčkem nasvícených bílých chrámů.

Odpoledne ve Sloupu a večer na valné hromadě

První hákování po návratu. Mára se konečně dočkal přelezu svého dlouho opěvovaného Beraního rohu V/A2 ve spojení s Malým beranem na Rorejsech. Byli jsme tři a lezli jsme to na tři délky. Hákuje se jen ta horní. Cestou zpátky jsme se koukli do Macochy … blíží se to. http://carya.rajce.idnes.cz/na_rorejsech/ - Fotky od Kámy

Zelené světlo, těžké lezení, vesnička, ve které dávají lišky dobrou noc. Tak bych viděl Holštejn a okolí. Na rozlezení jsem vzlínal dlouhým koutem a ve vedlejší cestě lítal malý Adam. Je to zvláštní vidět ho naživo, tolik lidí o něm v posledních letech básní a přetřásá jeho přelezy.

Po zrušení plánovaných tatranských skialpů jsem se po dlouhé době rozhodl strávit víkend v Brně. Ve čtvrtek v hospodě Mára navrhl vylézt Alpskou cestu na Masív Koně v Suchém žlebu a náhradní plán byl jasný. Dva roky zpátky jsem pod cestou stál a říkal jsem si, že to musím vylézt - krásná dlouhá logická linie - tak mi to tehdy připadalo. Mára měl asi podobné pocity, protože plán na sobotu zněl: vyběhneme Alpskou na koně a pak si pojedeme zalézt do Sloupu.

Z Jeseníků jsem přijel dříve než jsem čekal a tak hurá do Krasu. Bylo to super.

Dnes byl slunečný den. Cestou do práce jsem si říkal, že by to chtělo něco … no, a pak se ozval David a ve dvě už sedíme v autě a míříme do Krasu. Do setmění jsme stihli pět cest. Dost bylo stěny. Večer jsem procházel svůj archív poznámek, útržků a fragmentů, které si opisuji z knih nebo různě z webu. Jeden jen tak pro radost: OJEBÁVÁNÍ V HORÁCH Co si myslíte o tomdle: lezete v horách mnohadélkovou cestu a o dva tři metry uhnete z linie cesty. Zdá se vám todle jako ojeb? maťa Re: OJEBÁVÁNÍ V HORÁCH pokud myslis klasicke dlouhe cety, tak tam casto par metru tam ci sem nehraje roli. :-) Pokud nahodou ano, a uhnes nekam, tak to neni ojeb cesty, ale vetsinou tebe, neb ta cesta vede tim jednoduzsim a pokud z ni uhnes tak jsi bud v problemech a nebo rovnou v riti. Dag

Vylézt Macochu ze dna na její horní okraj je na první pohled věc nepřestavitelná a nemožná. A přesto vede nahoru několik cest a většina z nich dokonce vede obrovskou převislou klenbou. Lidé, kteří se každý rok do Macochy na několik dní sjedou je jen pár a vzhledem ke stylu, jakým se v Macoše leze, jich asi nikdy moc nebude. Tento rok jsem se vydal jen fotit - na svůj průstup stěnou Macochy si budu muset ještě chvilku počkat. Obdivuji všechny, kterým se to podařilo. Jsem rád, že se Jankovi, Čeňasovi a Pavlovi povedl první přelez zatím nepojmenované cesty od Ricarda s Waiserem. Dost mě štve, že jsem se k nim nedostal blíže a nemám je na fotkách. A gratuluji taky všem ostatním, kteří to celé absolvovali a přežili.

V sobotu jsem Tomovi s Pidim z lana a s foťákem asistoval při prvním (alespoň doufáme) přelezu Jankovy cesty Malá Macocha. Cesta vznikla minulý víkend na Býčí skále jako prodloužení cesty Pornovztahy. Spodní část cesty je krásná. O druhé délce raději pomlčím, neb jsem vše pouze sledoval z lana. Přísluší jiným, aby soudili. Každopádně z toho co jsem v té druhé délce viděl cítím studený pot na zádech ještě teď.