Modrý Pavouček

Na nedávné sněhové výpravě jsme se k Ruskému kříži pořádně nedostali a pořád jsem to měl v hlavě jako místo, na které se potřebuji podívat. Vyrazil jsem na kole. Byla to jedna velká objevná výprava. Nevím jak to, že mi tak dlouho unikal krásný sjezd po žluté z Útěchova do Adamova. Vždy jsem to jezdil po modré. Poprvé jsem taky projel cestu zvanou “Pod Jelencem”, která stoupá ze dna údolí pod Adamovem do Babic.

Celkem dobrodružná výprava do Moravského krasu. Za cíl jsme si zvolili (jsem zvolil) Ruský kříž, který stojí ve svazích Josefovského údolí. Nevede k němu žádná značená cesta, což nás (mě) lákalo. Vyrazili jsme od lesního baru, ve kterém jsme si museli koupit pár sladkostí, volným terénem nahoru směrem ke kříži. Sníh a podmáčený les jsme si vyloženě užívali. Hrůza. Ještě, že se objevila pěšina, která vedla přesně tím správným směrem. Jak se ale ukázalo, těsně před křížem se pěšina zařízla do skal, objevily se řetězy a v těchto podmínkách jsem nerad musel uznat, že je to nebezpečné a vrátili jsme se dolů.

Po dlouhé době se ukázalo sluníčko a navíc byl volný den. Lenivě jsme se poflakovali doma, ale zmátořili jsme se a vyrazili na krátký výlet do Moravského krasu. Z kola mám odkoukané černé díry ve svazích Suchého žlebu a už dlouhou jsem si říkal, že tam musím vzít děti. Tak dnes. Zpočátku jsme to brali poctivě a zkoumali každý vstup do jeskyně, ale ke konci už jsem byli unavení. Bylo tam toho fakt hodně.

Počasí se nelepší a tak jsme v sobotu vyrazili na krátkou procházku do Moravského krasu. Naplánovali jsme krátké kolečko kolem Rudic. Nějak jsme neodhadli počasí a Matýsek se ze začátku klepal zimou, a to už je co říct. Přes skály jsme slezli dolů k propadání - místě, kde Jedovnický potok s obrovským průtokem mizí ve skále. Pak jsme opatrně mimo značky vylezli nad propadání a po loukách a hustými lesy jsme došli ke kapličce sv.

S Kámou, Jančou a bandou dětí jsme šli na nedělní výlet. Na Nový hrad to nebylo to úplně blízko a děcka toho cestou naběhaly snad dvakrát tolik než bylo potřeba. I tak jsme nakonec byli nejvíce unavení my s Market. Nový hrad byl otevřený a pro děti ideální místo k zastavení. Dalo se vylézt nahoru na ochoz a projít největší věž. Taky se dalo slézt dolů do mučírny. To, že byl otevřený malý šenk a dostali jsme pozornost v podobě dvou teplých koláčků, to už byla jen třešnička na dortu.

Rychlá výprava do Moravského krasu. Hlásili bouřky a tak jsme nešli moc daleko. Nakoukli jsme do Macochy, kde se mi na dolním můstku připomněla akce stará 14 let. Prošli jsme se kousek po hřebeni a Pustým žlebem jsme se vrátili zpátky. Bavilo mě jít pomalu a pořádně si prohlížet všechny skály, jeskyně a staré stromy. Pustým žlebem jezdím často na kole a to vidím kolem cesty jen čmouhy. Dole ve žlebu jsme potkali Pípaky a dohodli jsme společný oběd na Holštejně.

V poslední době pročítám hodně článků a reportů od lidí, kteří jsou schopni urazit vlastními silami, tedy pěšky nebo na kole, obrovské vzdálenosti. Láká mě to hodně a tiše jim závidím. Něco malého taky chystám, ale ještě to musí chvilku počkat. Ale napadlo mě, že bych mohl zkusit, kolik toho za jeden den ujedu na kole za předpokladu, že nebudu spěchat, pojedu pomalu, s nikým nebudu závodit a místo SPDček si vezmu obyčejné tenisky.

Odpolední vyjížďka do Moravského krasu na Drahanské vrchoviny. Plánem bylo projet údolí, které vede z Krásenska po hranici vojenského újezdu Březina k vodní nádrži Opatovice. Trasa byla celkem náročná, první tři čtvrtiny byly pořád do kopce nebo z kopce, žádné dlouhé rovinky. Ale krajina je tam krásná a není tam moc lidí. Projel jsem spousty míst, na kterých jsem nikdy nebyl, je fajn objevovat pořád něco nového kousek za městem. Nakonec se z toho vyklubalo pěkných 110 kilometrů a to jsem se stihl vrátit do setmění do Brna.

Další útěk před virem. Na kole jsem nedávno v Moravském krase objevil nové ohniště a zároveň místo, kde by se děcka mohly v klidu proběhnout. Vzali jsme špekáčky, balón, pití a roušky a vyrazili na krátkou odpolední výpravu. Místo, o kterém mluvím, se nachází ve starém lomu pod Máchovým památníkem. Dá se tam pěkně dojít po červené značce z autobusové zastávky Olomoučany točna.

Víkend strávený ve vzácné společnosti. Po dlouhé době jsme vyrazili ven s Kámou a jejími caparty (i Vagoš se v neděli přidal). V sobotu jsme jeli na kolech z Předklášteří do Dolních Louček. Každý na svém kole, žádné sedačky a vozíky. V Loučkách krásně opravili venkovní posezení, ideální místo pro zastávku s dětmi. Na neděli naplánovala Káma výlet kolem Mokré. Jeskyni Pekárna viděla naše část rodiny poprvé, vzali jsme čelovky a děcka lítaly ve tmě jak čertíci v pekle.