Modrý Pavouček

Pomalu se uzdravujeme a tak jsme si vyrazili na odpolední procházku do Moravského krasu. Část trasy jsme šli mimo značky a z Lysé hory jsme sestupovali po stráni, na kterou jezdíme z práce na dobrovolné práce. V Pekárně jsme byli úplně sami, pěkně nám to vyšlo. Bohužel, Adélce ještě pořád nebylo dobře a Markét zase bolel zub a hlava. My se snad neuzdravíme.

V sobotu oslavil Matýsek se svými kámoši narozeniny U Hrocha u nás v Komíně. Markét se podařilo zařídit čokoládovou fontánu, ze které byl pro všechny děti kolem velký hit. Dva litry tekoucí čokolády se jen tak někde nevidí. V neděli jsme se po dlouhé době viděli s Kámou, Prokopem a Grétkou. Prošli jsme naučnou stezku kolem Olomoučan se zastávkou na Novém hradě. Moc pěkné kolečko to bylo. V Krase je pořád co objevovat.

Velice povedená výprava na nově otevřenou rozhlednu nad Bílovicema. Děti celou cestu šlapaly bez jediného protestu. Hráli si na Minecraft a stoupání na hřeben snad ani nezaregistrovaly. Rozhledna je na ideálním místě s krásným výhledem na Bílovice a údolí Svitavy. Dá se k ní pohodlně dojet i na kole. V cíli jsme si dali vynikající zákusky v místní cukrárně.

Nový rok začal Covidovou únavou. Nějak nás ten virus zmáhá. Ale druhý lednový víkend jsme se konečně trošku zmátořili a strávili víkend venku. Slunečná sobota patřila sněhové vycházce na Alexandrovu rozhlednu. Šli jsme z Adamova, mého oblíbeného městečka v jednom z nejhlubších údolí Moravského krasu. Děti se nemohly nabažit sněhu. V neděli, to už nebylo tak hezky, jsme dali klasickou výpravu na lyže - Harusák u Nového města a oběd v Maršovské rychtě.

Dopolední projížďka s bandou od Kámy po Moravském krase za Hostěnicemi. Hlavním cílem byl Lesní bar v údolí Malé Říčky, u kterého jsme už jednou byli. Ale kdo by si znovu nedal nějakou dobrůtku přímo pod stromy, že? Ze začátku byla pěkná zima, jeli jsme v zimních bundách. Cestou se oteplovalo a ke konci už bylo krásných patnáct stupňů. Lesní bar jsme navštívili a cestou zpátky jsme projeli pár nových cest.

Den po výpravě k Ruskému kříži jsme se vydali v plné sestavě na vedlejší kopec. Cílem bylo další místo, ke kterému nevedou žádné značky a ke kterému si člověk musí cestu vymyslet jen podle mapy. Vydali jsme se na Purkyňovu vyhlídku. Šli jsme z Adamova po žluté, po které často jezdím na kole nahoru z údolí. Chvíli poprchávalo, chvíli svítilo sluníčko, vzorně aprílové počasí. Vyhlídku jsme našli. Je z ní krásný výhled do údolí nad Adamovem.

Na nedávné sněhové výpravě jsme se k Ruskému kříži pořádně nedostali a pořád jsem to měl v hlavě jako místo, na které se potřebuji podívat. Vyrazil jsem na kole. Byla to jedna velká objevná výprava. Nevím jak to, že mi tak dlouho unikal krásný sjezd po žluté z Útěchova do Adamova. Vždy jsem to jezdil po modré. Poprvé jsem taky projel cestu zvanou “Pod Jelencem”, která stoupá ze dna údolí pod Adamovem do Babic.

Celkem dobrodružná výprava do Moravského krasu. Za cíl jsme si zvolili (jsem zvolil) Ruský kříž, který stojí ve svazích Josefovského údolí. Nevede k němu žádná značená cesta, což nás (mě) lákalo. Vyrazili jsme od lesního baru, ve kterém jsme si museli koupit pár sladkostí, volným terénem nahoru směrem ke kříži. Sníh a podmáčený les jsme si vyloženě užívali. Hrůza. Ještě, že se objevila pěšina, která vedla přesně tím správným směrem. Jak se ale ukázalo, těsně před křížem se pěšina zařízla do skal, objevily se řetězy a v těchto podmínkách jsem nerad musel uznat, že je to nebezpečné a vrátili jsme se dolů.

Po dlouhé době se ukázalo sluníčko a navíc byl volný den. Lenivě jsme se poflakovali doma, ale zmátořili jsme se a vyrazili na krátký výlet do Moravského krasu. Z kola mám odkoukané černé díry ve svazích Suchého žlebu a už dlouhou jsem si říkal, že tam musím vzít děti. Tak dnes. Zpočátku jsme to brali poctivě a zkoumali každý vstup do jeskyně, ale ke konci už jsem byli unavení. Bylo tam toho fakt hodně.

Počasí se nelepší a tak jsme v sobotu vyrazili na krátkou procházku do Moravského krasu. Naplánovali jsme krátké kolečko kolem Rudic. Nějak jsme neodhadli počasí a Matýsek se ze začátku klepal zimou, a to už je co říct. Přes skály jsme slezli dolů k propadání - místě, kde Jedovnický potok s obrovským průtokem mizí ve skále. Pak jsme opatrně mimo značky vylezli nad propadání a po loukách a hustými lesy jsme došli ke kapličce sv.