Modrý Pavouček

Kolem Výpustku v Moravském krase jezdím dlouhé roky. Už bylo na čase podívat se, co je za plotem bývalého vojenského objektu. Jde o jeskynní systém, ve kterém se děly podivné věci. Mastičkáři z jeskyní vynášeli kosti pravěkých zvířat, pak se tam těžily fosfátové hlíny, za války tam němci vyráběli letecké motory a za komunistů bylo do jeskyně vestavěno vojenské velitelství. Dnes je tam muzeum - napůl vojenstvé a napůl jeskyňářské.

Mrazivá průzkumná výprava. Zima jako by se vracela. Bylo těsně nad nulou a fučel silný vítr. Nejvíce jsem promrzl na těch rozlehlých loukách nahoře na Drahanech. Tentokrát jsem si vzal jsem si bike, protože to bylo po pěšinkách, lesem, přes kořeny, potoky a skály. Schválně jsem si trasu naplánoval zčásti mimo značené cesty. Dobrodružství nečeká. Za zmínku stojí Bousínský žleb ve vojenském újezdu (může se tam jen o víkendu) a modrá značka podél potoka Luha nad Sloupem. Je fajn, že jsou kolem Brna pořád ještě krásná místa, která se dají objevovat.

Když jezdím na kole do Krasu kolem ČKD Blansko, vždy si říkám jak asi továrna vypadá z té druhé, odvrácené, strany. Teď o víkendu pršelo, všude kaluže a bahno, ideální čas vyrazit. Místy to byl trošku boj (prudký svah, křoví, skály, bahno), ale obešel jsem poctivě celou továrnu. Na několika místech jsem si pěkně zalezl. Na straně ke Skalnímu mlýnu jsem raději srabsky slezl po skále do areálu fabriky - bál jsem se, že ze skály zahučím přímo do kanálu s vodou. Ven jsem se dostal přes zamčenou branku a ostnatý drát. Orchranka byla v tomhle počasí zalezlá někde v boudě. To jsem ale zjistil, že mě od cesty dělí rozvodněná Punkva. Tak jsem se vydal proti proudu Punkvy až k Jakubově rybníku, kde se mi podařilo přelézt přes oplocenou hráz (taky pěkná taškařice). Na konci jsem byl celý promočený, zmazaný od bahna, ale spokojený, takhle jsem dříve chodíval s foťákem na opuštěná místa.

Vánoce začaly tanečním vystoupením Adélky u Salesiánů. Sešli jsme se tam celá rodina včetně babičky s dědou. Sníh, který před pár dny napadl roztál, oteplilo se a s lyžováním to vypadalo černě. Po štědrém dni se nikomu nikam nechtělo. Šel jsem se projít do Krasu a absolovoval pár kiláků probíjením se přes popadané stromy v Pustém žlebu. Nahoře nikde nic, zajímavé. Přejeli jsme do Třince. U našich je vždy dobře. A na lyžování nakonec došlo. V Polsku na Zlotem Gruni se jezdilo. Před návratem do Brna jsme stihli vycházku na Kamenitý, dlouho jsme tam nebyli. V Brně jsme jen přespali a posunuli se na Vysočinu do Svratky. Příchod nového roku jsme vítali tradičně s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem. A světe div se, na Harusáku se lyžovalo. Dva dny lyžování jsme fakt nečekali. Nakonec vše vyšlo jak mělo a svátky jsme si užili.

Pomalu se uzdravujeme a tak jsme si vyrazili na odpolední procházku do Moravského krasu. Část trasy jsme šli mimo značky a z Lysé hory jsme sestupovali po stráni, na kterou jezdíme z práce na dobrovolné práce. V Pekárně jsme byli úplně sami, pěkně nám to vyšlo. Bohužel, Adélce ještě pořád nebylo dobře a Markét zase bolel zub a hlava. My se snad neuzdravíme.

V sobotu oslavil Matýsek se svými kámoši narozeniny U Hrocha u nás v Komíně. Markét se podařilo zařídit čokoládovou fontánu, ze které byl pro všechny děti kolem velký hit. Dva litry tekoucí čokolády se jen tak někde nevidí. V neděli jsme se po dlouhé době viděli s Kámou, Prokopem a Grétkou. Prošli jsme naučnou stezku kolem Olomoučan se zastávkou na Novém hradě. Moc pěkné kolečko to bylo. V Krase je pořád co objevovat.

Velice povedená výprava na nově otevřenou rozhlednu nad Bílovicema. Děti celou cestu šlapaly bez jediného protestu. Hráli si na Minecraft a stoupání na hřeben snad ani nezaregistrovaly. Rozhledna je na ideálním místě s krásným výhledem na Bílovice a údolí Svitavy. Dá se k ní pohodlně dojet i na kole. V cíli jsme si dali vynikající zákusky v místní cukrárně.

Nový rok začal Covidovou únavou. Nějak nás ten virus zmáhá. Ale druhý lednový víkend jsme se konečně trošku zmátořili a strávili víkend venku. Slunečná sobota patřila sněhové vycházce na Alexandrovu rozhlednu. Šli jsme z Adamova, mého oblíbeného městečka v jednom z nejhlubších údolí Moravského krasu. Děti se nemohly nabažit sněhu. V neděli, to už nebylo tak hezky, jsme dali klasickou výpravu na lyže - Harusák u Nového města a oběd v Maršovské rychtě.

Dopolední projížďka s bandou od Kámy po Moravském krase za Hostěnicemi. Hlavním cílem byl Lesní bar v údolí Malé Říčky, u kterého jsme už jednou byli. Ale kdo by si znovu nedal nějakou dobrůtku přímo pod stromy, že? Ze začátku byla pěkná zima, jeli jsme v zimních bundách. Cestou se oteplovalo a ke konci už bylo krásných patnáct stupňů. Lesní bar jsme navštívili a cestou zpátky jsme projeli pár nových cest. Sem se ještě vrátíme.

Den po výpravě k Ruskému kříži jsme se vydali v plné sestavě na vedlejší kopec. Cílem bylo další místo, ke kterému nevedou žádné značky a ke kterému si člověk musí cestu vymyslet jen podle mapy. Vydali jsme se na Purkyňovu vyhlídku. Šli jsme z Adamova po žluté, po které často jezdím na kole nahoru z údolí. Chvíli poprchávalo, chvíli svítilo sluníčko, vzorně aprílové počasí. Vyhlídku jsme našli. Je z ní krásný výhled do údolí nad Adamovem. V dálce byl vidět i Nový hrad. Výpravu jsme zakončili porcí hranolek od místního kebapáře. Jen co jsme sedli do auta, začalo poprchávat a za chvíli se přihnala dešťovo-sněhová bouře. Vyšlo nám to pěkně.