Modrý Pavouček

Po dlouhé době víkend v Beskydech. Tentokrát jsme dokončili testování našeho vozítka pro Matesa. Zjistili jsme, že se dostaneme úplně všude a začali jsme plánovat tůry po horách a po turistických značkách tak jako dříve v předmatýskovském období. V neděli jsme vylezli na Čantoryji a v pondělí na Skalku a Severku.

Dnes jsme vyrazili poprvé celá rodina na kolech. Matýseka jsem táhl ve vozíku a i tak jsme předjížděli cyklisty jak na běžícím pásu. Jeli jsme na přehradu a po pravém břehu kam až to šlo. Cestou zpátky pivo u Šuláka a dobrodružný přejezd přes Kníničky a ďolík na letiště. Příště už dáme něco delšího. Hlavně musíme pořádně zapínat přední kryt na vozíku, aby Maťulda nebyl černý jak horník :-).

Sobotní výlet na Pálavu. S Matýskem na zádech jsme přešli celý hřeben z Dolních Věstonic až do Mikulova (asi 14km). Přechod jsme ukončili u piva a obědovečeře v Irském pubu. Vše vyšlo parádně. Celý den jsem byl jen v kraťasech a tričku s krátkým rukávem.

Sobotní výlet s Matesem byl akční. V Loučkách na nádraží jsme zjistili, že jsme doma zapomněli fusak pro Matýska, tak jsme ho zabalili do bundy. Následoval pochod po žluté značce až do Níhova. Cestou jsme absolvovali několik náročnějších pasáží, ale ten nový vozík zvládá opravdu všechno. V Katově jsme zjistili, že máme spoustu času a hledali jsme hospůdku. Ujal se nás pán pracující na zahrádce a šel s námi do místní čtyřky, kde prý stačí zazvonit a někdo otevře. A opravdu, u piva tam seděli místňáci a krmení Matýska probíhalo ve velmi družné atmosféře. Pro pána co nás přivedl si poslala manželka vnučku, prý to byl nějaký nejvyšší soudce z Brna, a když se k hospůdce blížil hlučný slet masopustních maškar, raději (a rádi) jsme vyrazili k Níhovu. Na závěr jsme ještě zažili horor při nakládání vozíku do vlaku - zasekl se ve dveřích a vypadalo to, že se dovnitř nevleze. Nakonec se vlezl, ale bylo to na milimetry. Už jsme se viděli zpátky na nástupišti s vidinou dalších desíti kiláků nutných doťapkat k autu do Louček.

Nevydrželi už jsme čekat a šli jsme projet Matýska v novém kočáru po Beskydském hřebeni. Z Lomné jsme ho vytlačili na Kamenitý, kde jsme se potkali se ségrou a její rodinkou. Pokračovali jsme nahoru na hřeben a po něm na chatu Slavíč. Tam se Mates probudil a chtěl si hrát, tak jsme nasadili rázný krok a sjeli zpátky do Lomné. Vyšlo nám to pěkně. Ať žijou hory.

Tak jsme konečně pokřtili nové vozítko pro Matýska. Dlouho jsme s jeho pořízením váhali, ale nelitujeme. Je parádní. Asi první věc, kterou Matesovi fakt závidím - taky bych se v tom chtěl nechat vozit. Projede to úplně vším - akorát přes popadané stromy jsme museli přenášet.

Včera v bílém kostele v Žabovřeskách Matýska pokřtil náš kamarád Petr Chovanec. Do kostela nechodím, ale obřad byl moc pěkný. Matýskovo druhé jméno je od neděle Dominik. Vybrala ho Markét podle Dominika Savia. Když jsem si hledat co byl zač, zaujala mě tato pasáž: Při jedné slavnosti chtěl Don Bosco každému chlapci splnit přání. Dominik napsal své přání slovy: “Pomozte mi, abych se stal svatým.” Don Bosco řekl: “Žádal jsi o hezký dárek. Na svatost je jeden recept. Jsou v něm pro tebe důležité tři přísady: Veselost - to, co tě činí smutným, co tě zneklidňuje, odhoď pryč. Plnění tvých školních a náboženských povinností - buď pozorný, dělej dobře úkoly, připravuj se studiem a modli se rád. Dělej druhým dobro - vždy je někdo, kdo potřebuje tvou pomoc, kdo je vedle tebe. Podej mu pomocnou ruku, i když tě to bude něco stát. A když dobře tyto tři věci smícháš staneš se svatým.”

Jedna z věcí, která Matýska velmi zajímá je zrcadlo. Tady je pár fotek ze sobotního představení v dětském pokoji. Zrcadlo je ušmudlané z předchozích představení.

Slunečný nedělní den. Jeli jsme do Rudic, kde nikdo známý nebyl. Projeli jsme kolečko po zabahněných turistických značkách v okolí Jedovnic - zvládli jsme i vynášení kočárku z Rudického propadání nahoru ke skalám. V krase je krásně.

Naše první vánoce a silvestr s Matýskem a v novém bytě. Tento rok by mohl být klidnější.