Tišnov, Borač a Lomnice

Židovský hřbitov v Lomnici
Jeden den volna a pěkné počasí. Po rychlé domluvě s kámošema z Komína jsme se vydali na oblíbené kolečko z Tišnova, přes Borač, Lomnici a Lomničku zpátky do Tišnova. Vše vyšlo krásně. Děti šlapaly, občerstvení v Prudké nezklamalo, bylo teplo, svítilo sluníčko … V Lomnici jsem si po dlouhých letech našel chvilku na pár fotek na starém židovském hřbitově. Taková místa na mě pořád silně působí a je to příjemné si tam na chvíli sednout a poslouchat.

Číst dál ...

Do Lomnice přes Borač

Vzadu za tím kopcem máme auto
Myslím, že dnešní výlet byl pro všechny jako za odměnu. Těch 26 kilometrů jsme jeli celý den. Bylo krásně teplo, nikam jsme nespěchali a dělali jsme dlouhé zastávky. Kopec z Prudké do Ochozu nás tentokrát vůbec netrápil, všichni ho vyšlapali bez jediné zastávky. Tady je vidět jak děti rostou. Mám v živé paměti jak jsem do tohoto kopce tlačil Matýska a nahoře jsem mlel z posledních sil. Lomnice je naprosto úžasné místo.

Číst dál ...

Kluci v akci

V neděli za Štěpánovicema
Adélku bolelo břicho a Maky s ní trpělivě trávila víkend doma. My s Matýskem jsme neodolali a byli jsme venku. V sobotu jsme dojeli za Odvárkama do Sloupu, ale pršelo a lilo, všude bylo mokro a bahno. Tak jsem vzal Matýska s Čendou a podívali jsme se do Sloupsko-Šošůvských jeskyní. Kdyby se Čendovi nechtělo od půlky prohlídky čůrat a nebyli oba zmrzlí jak osiky, bylo by vše super :-). Noc ze soboty na neděli jsme strávili napůl v nemocnici, ale vše dopadlo dobře, žádné slepé střevo se nekonalo.

Číst dál ...

Svrateckou vrchovinou

Nad Žernovníkem
Odpolední vyjížďka ve třiceti stupních. Plány byly velké, ale výsledná trasa byla nakonec mnohem skromnější. V Žernovníku jsem si dal černé pivo a další dvě hodiny jsem kolo doslova tlačil. Vedro mě tentokrát udolalo. Jinak ta hospůdka v Žernovníku - “U Zvěřinů” - tak tu všem vřele doporučuji - venku v udírně jsou nachystané klobásy a ryby, točí se několik druhů piva a obsluha je téměř domácká. Mapa trasy (53km, 1275m)

Číst dál ...

Tišnovsko pro nebojácné

Křížek nad Jamným
Podzimní temně zamlženě slunečno sychravé dny mám z celého roku nejraději. V neděli jsem po dlouhé době nasedl na kolo a vydal se na výpravu do neznáma. Tentokrát do kraje na sever od Tišnova. Dřina to byla hrozná. Po rovinkách ani asfaltkách naplánovaná trasa moc nevedla. Po vyšlapání kopce následoval obvykle sjezd do nejhlubšího dna dalšího údolí, a pak zase nahoru, a dolů a nahoru. A aby ty vlnovky nebyly moc montónní, tak se terén, po kterém jsem šlapal nahoru, měnil s každým kopcem - jednou podmáčená louka, podruhé cesta hustě zarostlá kopřivama a ostružiním, pak třeba bahno překryté listím a nebo prudká kamenitá cesta hodná spíše tatranské doliny.

Číst dál ...

Už zase skáčem přes kaluže

... černobílý
Konečně jsme vyhnali chřipku a můžem zase ven. Držíc se hesla “Žádné větší akce zatím nerozjíždět”, jsme se rozjeli do blízkého okolí Brna. Výprava na Babylón Dolní Loučky máme rádi a tak jsme tentokrát zamířili do protisvahu - nad vesničku Kaly (znají všichni co jezdí na Vysočinu). Plán byl od začátku úplně jasný - dojet tam a pak se uvidí. Cha. Chtěli jsme se projít po náhorních loukách a při té příležitosti provětrat našeho draka.

Číst dál ...