Modrý Pavouček

Dlouho jsem se těšil na těch pár dnů, které strávím s pár kámošema a lokálkovskými nováčky na Slovensku. Plánované čtyři dny se sice smrskly na tři, ale stálo to za to. Večer oheň, něco na pití, spaní pod hvězdami, fajn banda úplně nových lidí. Nevím co přesně se pak stalo v neděli na skalkách u Buchlova … ale určitě budu držet všechny palce, aby to dobře skončilo.

Nadešel den D - pátek 14. března. Celé dopoledne v práci jsem myšlenkama na Vysočině. Márova čtyřiadvacetihodinovka. Zvládnem to? U oběda venku prší a prší i celou cestu na Vysočinu. Na Blatinách se tentokrát sešla velmi podivná společnost. Místo obvyklého odchodu směrem ke Koskům do hospody se balí baťohy a taktizuje nad mapou. V devět mizí deset skupinek ve tmě. Před sebou deset lezeckých cest v deseti Vysočinských skalních oblastech a bezmála padesát kiláků cestou necestou.

Po třech týdnech se vrátila zima a s ní oddílová akce Divoký důl. V sobotu se lezlo a v neděli šla většina na skialpy - doliny pod Vysokou holí patřily opět jenom nám, a že nás tam tentokrát bylo …

Konečně Tatry. Týden na chatě u Zeleného plesa jsem si sice zpestřil dvoudenní neschopností se jakkoliv hýbat, ale i tak bylo pěkně. Prošli jsme část hlavního hřebene a nebýt počasí, přidali jsme ještě část mezi Černým a Kolovým štítem.

Zpod Kraličáku jsem dojel rovnou na Vysočku, kde už se vesele lezlo. I tak jsem stihl asi osm cest. Konečně jsem si Nedokončenou a několik cest jsem si dal i bez lana.

S nováčkama jsme vyrazili na prodloužený víkend. Dva dny se lezlo na Vtáčníku a dva na Súlově. Počasí parádní (až na tu zimu) a lezení taky. Všichni přežili (i Štěpánek, který lezl s Killerem a skoro ho to stálo holý život).

První nováčkovské skalky vyšly úplně parádně. Dva dny lezení, nahoře plech, sluníčko a teplo. Díky Špekovi, že nám přijel trošku pomoct. Nikomu se nic nestalo a všichni lezli jak kuny. Jen tak dál.

Letošní Tatry začaly neslavně. Zuzi trošku uklouzla a hned z toho byla velká akce. Naštěstí vše dobře dopadlo a potají už sleduje počasí a plánuje další tůry. Jak jsem si ověřil, tak lezení na Zlomiskovou vežu za neustávající chumelenice taky nemusí být úplně zadarmo. Po první malé lavince, která přijela žlábkem, ve kterém jsem lezl, přijela ještě větší a to už jsem psychicky nevydržel. Ustál jsem to jen tak tak šest metrů nad posledním jištěním a mazal co nejrychleji dolů.

Tak to byla “Veliká krása”. Dík všem co ste tam se mnou byli, lezli a popíjeli. Tady je něco z toho co jsme lezli: Javor - Ferokles 6+, Koumácka 7-, Cesta svedkov liehovych 6+, Cumeľ 5-, Cesta ku lavičke 4+, Vajdátor 6, Celkom pekná 5, Pod Hradem - Venušino čaro 6-, Tahiti 6+, Havaj 6+, Scrabánia 5, Jelítko 6, Rapsodia v modrom (5, 5-, 6-)

Bylo pěkně teplo, bylo pivo i kofča, bylo suprové lezení, byla Klára s Jurou, Štěpánek s Mišáčkem, Radka s někým, Zdeňka s Aidou a Bonnie, byl i Mára, já, Lukáš a další … Abych nezapoměl, tady je kontakt do hájovny ohledně povolení vjezdu (určitě tu vizitku ztratím): Vladimír Doubrava, revírník, Bedřichov 14, 788 01 Oskava, tel. +420 583 255 015