Modrý Pavouček

Po dlouhém Covidovém marodění bylo na čase něco podniknout. Na horách mělo sněžit, tak aspoň takhle na Tišnovsko. Objevil jsem pár nových míst, na kterých jsem ještě nikdy nebyl, nad Nelepečí je to moc pěkné. Potěšili mě dva stařící v autě, kteří u Falcovského mlýna zastavili a po dlouhém boji s okýnkem, které nemohli otevřít, mi nabídli svezení do Tišnova. V jedné roklince jsem si na ohní uvařil kafe a byl jsem spokojený.

První letošní vycházka na Tišnovsko. Z Ŕíkonína jsme vlakem přejeli do Níhova, sousední stanice, a šli pěšky zpátky klikatým údolím říčky Haldy. Průvodčí nás potěšil. Nechtěl po nás platit za lístky, že prý už stejně v Níhově jsme. Cestou jsme dělali plno zastávek. Jak se dětem ráno nechtělo, tak venku ožily a pořád něco kutily v lese. U zálesáckého srubu pod samotou Borky jsme si uvařili těstoviny s omáčkou. Počítali jsme s tím, že hlavní jídlo si dáme později U Bizona. Hospůdka byla ale zavřená, škoda. Místo jídla jsme se tak krčili pod stříškou chatky, protože nás chytla sněhová bouře. O pár minut později už ale svítilo a hřálo sluníčko. Další sněhová bouře přišla přesně ve chvíli, kdy jsme v Říkoníně nasedali do auta. Vyšlo nám to dokonale.

Ráno jsem přejel ze Staroměstska do Brna a hned jsme vyrazili na výpravu do neznámých končin. Z Nelepeče, kde jsme zaparkovali auto, jsme na kolech po náhorních planinách dojeli k rybníku U Myslivny. Svítilo sluníčko, bylo teplo a všude byly křížky. Pěkný kraj. Od rybníka začal pětihvězdičkový sjezd do Dolních Louček, který vede krásným, úplně opuštěným, sedm kilometrů dlouhým údolím říčky Blahoňůvky a Libochovky. V podzimních barvách to bylo za odměnu. Do Louček jsme dojeli promrzlí a děti se tvářily unaveně. Pro auto vyrazil sám a děti s Maky zůstali na nám dobře známém hřišti u hospody. Z Louček do Předklášteří to byla úplná pohoda, jel jsem rychle a všechny jsem předjížděl. Dobrá nálada mě ale přešla na žluté značce z Předklášteří nahoru k autu. Bylo to hodně prudké, takže jsem kolo tlačil. Do toho jsem klouzal v blátě a téměř před koncem přišly dva úseky zarostlé ostružiním a maliním. Nadával jsem pěkně. Ale výlet to byl dobrej, to zase jo.

Deštivý víkend nás neodradil od další výpravy na Tišnovsko. Tentokrát s námi šla Káma, Grétka a Prokop. Navázali jsme na naši předchozí trasu a vydali se údolím Libochovky z Řikonína do Dolních Louček. Logisticky jsme to udělali úplně stejně jako minule - auto jsme nechali na nádraží, popojeli jednu zastávku vlakem a zpět k autu došli pěšky. Kámě patří dík za parádní místo se srubem a ohništěm, kam nás cestou zavedla. Tam jsme strávili nejvíce času, opékali jsme vše co šlo - rohlík s máslem, chleba se salámem. Bylo to fajn a opět jsme s ohledem na prcky odhadli ideální vzdálenost. Cestou zpět jsme si dali večeří v Hradčanech, v hospůdce těsně pod cestou, můžeme jen doporučit. Pokračování příště.

Chtěli jsme s dětmi aspoň krátkou vyjížďku vlakem. Vymysleli jsme dobrodružnou výpravu údolím říčky Haldy a Libochovky. Auto jsme nechali v Říkoníně, vlakem dojeli do Níhova a zpátky šli pěšky. Zpočátku bylo vedro k umření, ale díky všudypřítomné vodě a stínu to bylo v pohodě. Celá trasa byla něčím zajímavá - viděli jsme spoustu tábořišť, brodili aspoň desetkrát a všechna údolí byla lemována skálami, skalkami a kameny. Zastávka v Kutinách v hospůdce U Bizona přišla vhod, nabrali jsme tam síly na poslední část trasy podél Libochovky. K autu jsme došli až večer s krásným zlatým sluncem a vycházejícím měsícem. Tenhle výlet se hodně povedl.

Obleva, mlha, mrholí, probuzení po desáté. Plán na dvoudenní čundráckou výpravu se rozplynul. Balím si foťáky a mířím do svého oblíbeného údolí říčky Libochovky. Sice trošku prší, ale za to není nikde ani živáčka. K ranči u Bizona tentokrát přilézám po skálách na pravém břehu. Taky dobré. U ohně v krbu se suším a vyrážím dál proti proudu Haldy.

Po velké sobotní rodinné výpravě na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů - Devět skal, na kterém jsme si pěkně zalezli jsem chtěl v neděli podniknout něco nelezeckého. Ráno volá Mára, že by jel na kolo. Jako na zavolanou. Když jsem kývl, tak z něj vylezlo, že by raději někam na skály, had jeden. Vylákal mě na Sochorskou skalku. Že prý liduprázdná skála, že prý samé lehké cesty, že prý … z Říkonína sjíždíme k ranči u Buvola v údolí Libochovky.

Probouzíme se do slunečné neděle. Zase jednou vidím krásně modré nebe. Za chvilku parkujeme v Dolních Loučkách a přes hřebínek se dostáváme do mého oblíbeného údolí Libochovky. Procházíme kolem starého mlýna co jsem na jaře kreslil a stoupáme nahoru na louky kolem vesniček Úsuší a Nelepeč. Daleké výhledy, barevné listí, podzim jak jsem si ho přál. Jo Máro, abych nezapomněl, našli jsme pár opravdu pěkných křížků.

Původní plán na cykloprůzkum údolí říčky Libochovky se díky absenci mapy, mírnému bloudění, všudypřítomnému ledu, sněhu, vodě a silnému větru změnil ve velký okruh po údolích a vesničkách Tišnovska. Jen doufám, že ten jarní slunečný den byl na dlouho poslední a vrátí se ještě Martin se svým běloušem.