Modrý Pavouček

Fotky z různých akcí a výletů.

Večerní projížďka po Lednicko-Valtickém areálu. Tentokrát jsme jeli z Valtic k Novému dvoru. Krásné cesty, žádné kopce, Matýsek šlapal, nádherné večerní sluníčko, co víc si přát. Akorát ty uzavírky na silnicích - ty nás dost potrápily.

Byla zima a foukal vítr, ale i tak jsme si neodpustili večerní procházku po Lednickém parku. Adélka tam byla poprvé.

V neděli jsme do auta nacpali dvě kola, vozík, celou naší malou rodinku a vyrazili na jih. Zaparkovali jsme v Sedlci a celé odpoledne jsme drandili po cyklostezkách Lednicko-Valtického areálu. Nádhera. Najeli jsme asi 35 kiláků a až na zaprášeného Matýska (příště musíme vozík lépe utěsnit) to byl výlet s pěti hvězdičkami. Sem se ještě vrátíme. Třeba na hromadný výlet s Vidlákama?

Lednice nikdy nezklame. Tentokrát jsme prošli část městečka a prozkoumali další část obrovské zahrady. Hory to nejsou, ale máme to tam rádi.

Je tomu přesně měsíc co se Matýsek narodil. Novému životnímu stylu jsme ještě pořád úplně nepřivykli. Ach, to věčné nevyspání. Chodíme na dlouhé procházky, poznáváme všechny zapadlé kouty Žabovřesk a okolí a sem tam vyrazíme na delší výpravu. Mates přibírá na váze a co nevidět začne běhat, cha, energie na to má někdy více než dost.

Tak jsme se konečně dočkali. Máme svoji loď. Kámoš co jsem s ním byl loni v Norsku mi odprodal starou Pálavu, na které jsem před půl rokem brázdil vody Femundsmarky. A hned jsme se s Maky vrhli na dlouho plánovanou akci “Lednické kanály”. V neděli ráno jsme koukli do mapy, nabalili auto, a před desátou už jsme byli na vodě. Vůbec jsme netušili co nás čeká, jestli jsou namyšlené úseky sjízdné a jak rychle nás pádlování po stojaté vodě omrzí. Měli jsme připravených několik variant pro různé stupně únavy a (ne)sjízdnost kanálů. Nakonec jsme zvládli tu nejdelší variantu - projeli jsme proti proudu celý Lednický náhon a za mírného deště jsme po proudu Dyje sjeli zpátky k Podivínu do místa startu. Závěrečnou třešničkou na dortu byl sjezd jezu na Dyji. Nejsme žádní vodáci, tož jsme byli trošku vyhukaní, ale projeli jsme ho jako nic. Celkem to bylo asi dvacet kiláků a zážitek to byl obrovský. Kolem lodě nám lítali velcí ptáci, na březích stály staré stromy, které volně přecházely do vody a museli jsme je objíždět nebo podjíždět. Určitě se tam ještě vrátíme. A ještě musím pochválit Maky, i přes tu dřinu, vše pěkně zvládla, něco se naučila, příště zkusíme něco co více poteče.

Všichni říkali, že bude celý víkend pršet. A nic. Po pátečním večírku deskových her jsem v sobotu po desáté vylezl z postele a napůl ospalý vyrazil po dvou kolech na Lokálkovský sraz v Moravském krase. První letošní dlouhá vyjížďka vedla přes Obřany, Adamov a Olomoučany přímo ke skalám Rudického propadání. Cestou zpátky jsem projel svoji oblíbenou trasu z Jedovnic do Bukovinky a přes Údolí Říčky do Brna. Neděle patřila výletu po památkách na Břeclavsku. Vzal jsem si foťák a užíval si krásné kontrasty dramatického nebe a sluníčkem nasvícených bílých chrámů.

Přišel deštivý víkend a s ním příležitost podívat se v klidu do města a okolí. Z Třince dojeli naši a tak jsme prošli všechna pěkná místa a objevili i několik nových.