Modrý Pavouček

První letošní rodinný výlet na kolech. Cíl byl jasný - Lednický park. Dá se tam najezdit spousty kilometrů bez nutnosti šlapat do kopců. Překvapilo nás občerstvení u Janova hradu. Obsluhoval starý pár a šlo jim to extrémně pomalu, až mi jich bylo líto. Ale třeba to do sezóny nacvičí a davy lidí v létě už budou zvládat levou zadní. Líbilo se nám parkoviště v Břeclavi, kolem krásný park a několik slibných hospůdek. Tak příště.

Dětem začaly týdenní prázdniny a tak před odjezdem na lyže ještě rychle na kolo. Holky jsou nemocné, vyrazili jsme ve dvou s Matýskem. Hodně foukalo a všude po cestách bylo bahno. Ale užili jsme si to. V Charvátské Nové vsi jsme si dali dobrý oběd a zpět k autu jsme dorazili akorát před setměním. Matýsek už jezdí jak dospělý chlap. Příště klidně něco delšího.

Uplynulo šest dní a jsme zase u Ladenského mostu. Tentokrát v silnější sestavě a za mnohem hezčího počasí. Projeli podobný okruh jako minulý týden, ale dělali jsme více zastávek, kolem hospůdek s langoši prostě nešlo jen tak projet a nedat si. Jeden piknik jsme si udělali na břehu Dyje, kdy Dan rozdělal ohníček v naprosto jedinečném vařiči. Ohřáli jsme se, opekli špekáčky, sýr a chleba, a k autům jsme dorazili až se setměním.

První jarní výprava na kolech vedla do Lednického parku. Čekali jsme, že bude o něco tepleji a že se budeme hřát na sluníčku, ale aspoň v té zimě nebylo na cestách moc turistů. Plánovanou trasu jsme kvůli únavě dětí, zavřeným občerstvovnám a zimě zkrátili, ale i tak dobré. Janův hrad nezklamal a díky dvěma otevřeným stánkům s občerstvením byl pro děti největší atrakcí dne.

Krásný den si říkal o krásnou vyjížďku na kolech. Abychom si spravili chuť, tak jsme se vydali na místo, kde nehrozí žádná bahna, žádné kopce ani tlačení kola křovím. Lednice a okolí je pro pohodovou cyklistiku jak stvořená. Bylo teplo jak v létě a výběr trasy se také podařil. Polovinu trasy jsme jeli po neznámých cestách. Dokonce bylo po cestě otevřeno na třech místech občerstvení. Celá trasa pohoda, až na poslední zastávku, kde se přihodil malý karambol. Děti se chtěly čvachtat ve vodě u Janova hradu, jen tak po kotníky těsně u břehu. Adélka se do vody pořád bála a poskakovala po břehu, až najednou šup a seděla ve vodě celá. Naštěstí bylo teplo a k autu necelé dva kilometry.

Pozdě v noci jsem dorazil ze Staroměstska, ze stavby malé Boženky. Ráno jsme nabalili kola a vyrazili na jih. Předpovídali krásný den a volba padla na kola v nekopcovaté (to je pro děti důležité) krajině kolem Lednice. Objevili jsme nové parkoviště, lepší než to kam jsme vždy jezdili. Sluníčko svítilo, lesy byly krásně barevné a vše nám hezky vyšlo. Dělali jsme dlouhé zastávky a Maky zaslouží velkou pochvalu za jídlo, které s sebou vezla. Z baťůžku vytahovala jednu dobrotu za druhou. Doufám, že to nebyl poslední výlet na kolech před blížící se zimou.

Se silničkou (kolem s berany a úzkými plášti pro jízdu na cestách) jsem měl vždy spojený výlet na hranice s Rakouskem. Jednou jsem to jel na horákovi a nebylo to ono. Nekonečné úseky po betonu v placaté krajině, na to je silnička jako dělaná. A tak jsem vyrazil. Cesta tam byla pohodička, vítr mě jemně poháněl. Do Lednice jsem dorazil mírně unavený a v našem oblíbeném Včelařově dvoře jsem si dal smažák. Na hranice do nedalekých Valtic už to pak bylo nic moc a cesta zpátky byla hrozná. Vítr foukal proti směru jízdy, únava se začala hlásit a musel jsem nakonec změnit trasu. Místo plánovaných Kounic, Ivančic a Rosic jsem to zbaběle zatočil zpátky na rovnou cyklostezku kolem Olympie. Do kopců kolem Omic, Kývalky a Ríšovky se mi pranic nechtělo. Ale i tak, výlet to byl krásný. Je fajn ujet na kole takovou dálku.

Krásný teplý den a jasný plán na výlet do Lednice. Chystali jsme se tam už několikrát. Konečně to vyšlo. Jeli jsme od Ladenského mostu, přes Janův hrad po Anglické a Ladenské cestě k Apollónovi, na Nové dvory, do Lednice a zpět k autu. Poprvé jela Adélka na kole a neuvěřitelně statečně ušlapala celých těch 12 kilometrů. Je to fajn vidět jak celá rodinka šlape a že je možné urazit i delší vzdálenost bez všech kočárů, vozíků a sedaček.

První jarní výpravu do Lednice jsme museli ze zdravotních důvodů na poslední chvíli zrušit. Druhá už vyšla. Byla to první výprava ven po nekonečném marodění - skoro dva měsíce jsme byli zavření doma a bojovali s bacily. Jako cíl výpravy jsme si dali dojít na Minaret, sehnat turistické známky a dát si něco dobrého ve Včelařově dvoře. Vyšlo nám všechno, hurá. S dětma už se dá chodit a remcají čím dál méně.

Vedra jsou pryč, dříve se stmívá, přichází mé nejoblíbenější období.